Bez rozdílu profesionálních log na dresech, ať z jakékoli stáje jsi, teď si padneme vlastenecky do náručí. V tomto duchu se spurtovala pátá etapa Závodu míru. Danilo Hondo z Telekomu, sám slovutný sprinter, byl na cílové rovince obložen muži z Bunte Berte, rozjížděli mu spurt a kryli mu záda. Za nimi, chytře a výbušně, se vyvezl na páté figuře Petr Herman. "Cítil jsem, že by to tentokrát mohlo vyjít na bednu," řekl s vidinou stupně vítězů. "Než mě zavřeli, měl jsem nadějnou pozici." Vlastenecký příkaz se zrodil v překotném vývoji závodu, kdy žlutý trikot měnil svého nositele den co den. Od Němce Wesemanna přelétal jako stěhovavý pták k Dánu Petersonovi, Němci Hondovi a Poláku Wadeckému, až ten jej ochránil do druhého dne. Navzdory všem prognózám v něm vjel na polské území, kde ho včera triumfálně vítali, a pojede v něm i dnes. "Poláci všech týmů spojí síly a totéž zřejmě udělají i Němci," řekl štíhlý vytáhlý jezdec, sympaťák na první pohled. "Bude to boj a těším se na něj." Vzmach polských jezdců je nečekaný, profesionální stáj Mroz se vyrovná jezdcům favorizovaného Telekomu. Dva z favoritů závodu se už propadli. Němec Andreas Klöden, zářící stejně jako Wesemann v jarních závodech profesionální elity, se po pádu ve druhé etapě nevzpamatoval a v časovce se zatížil deseti minutami ztráty. Potácí se v osmé desítce celkového pořadí. Závodní kilometry chyběly po dlouhém trestu Uwe Amplerovi, čtyřnásobnému vítězi Závodu míru. "Mám těžké nohy," přiznal pětatřicetiletý jezdec, spadlý do třetí desítky. Jen slavná jména svých stájí přinesli do pelotonu jezdci profitýmů první kategorie, italské Lampre a Mapei a nizozemské Farm Frites. Jsou přizpůsobiví, liknaví, vyčkávaví. "Co chcete, to je náš třetí sled," řekl o týmu Lampre jeho mechanik Ján Svorada starší. Čestnou výjimkou je Lotyš Raivis Bělohvoščiks v barvách Lampre, druhý nejrychlejší v časovce. Do skoku, k atakům a únikům se čeští jezdci zrovna necítí. Vpředu se neukazovali, pouze Faltus vyhrál jednu sprinterskou prémii. "Jel jsem špatně, uvidíme další etapy," prohlásil už v sobotu Konečný. "Nejelo se mi dobře, v kopci to bylo vidět," doznal Bílek. Hromadný propad rozvrátil české týmy v nedělní dopolední etapě, "předkrmu" před odpolední časovkou. Do vedoucí jedenáctičlenné skupiny se neprosadil ani jeden ze sedmnácti českých jezdců. "V nějaké vesnici se to skoro zastavilo, poodskočilo šest lidí, párkrát se to roztočilo a my zůstali sedět," vylíčil fatální scénu Andrle. "Vůbec to není ono, je to takové trápení," dodal k pocitům svého týmu. Ve druhé skupině přijelo s odstupem tří minut šest Čechů, ostatních jedenáct dojíždělo v turistickém tempu ve třetí skupině, která dorazila s půlhodinovým zpožděním. "Jsou bojovníci, kteří jedou vpředu, a bojovníci, kteří hlídají zadek," přihodil si bonmot k situaci trenér české reprezentace Jozef Regec.
9. května 2000
