Nakonec se vedle svých rolí specialistky na informační technologie, obchodnice a televizní tváře (Den D v České televizi) pustila i do golfového podnikání.
Je spolumajitelkou nově otevřeného a stále se rozvíjejícího areálu Slapy - Svatý Jan.
V první části rozhovoru pro MF Dnes a golf.idnes.cz hovoří Dana Bérová o záležitostech spojených s investicemi do golfu a jejich návratností.
Kdo v českém golfu nebo na českém golfu vydělává?
Já myslím, že v minulosti ze všech nejvíc vydělávali organizátoři golfových turnajů. Teď na českém golfu vydělávají někteří majitelé hřišť. Určitě ne všichni. Do jisté míry stále ještě vydělávají reklamní partneři některých golfových aktivit.
Proč už nevydělávají nejvíc pořadatelé turnajů?
Protože klienti jsou chytřejší a už se nenechají tolik tahat za nos jako na začátku golfového boomu. Pochopili, že zorganizovat golfový turnaj není takové kouzlo, jak se jim někteří snažili namluvit. Spousta firem si golfovou túru dělá sama.
Přesto řada firem mezi pořadateli a promotéry funguje dál. Takže už to nemohou dělat tak šarlatánsky?
Dělají to profesionálně, za rozumnou marži a s velkou kvalitou služeb. Ukázalo se, že spousta - jak vy říkáte - šarlatánů už od toho byznysu odešla.
A je to všechno? Nikdo jiný nevydělává?
Určitě vydělávají dodavatelé, výrobci sportovního náčiní. Toho se začíná prodávat dost. Samozřejmě vydělávají profesionální trenéři, ale je otázka, v jakých poměrech. U organizátorů golfových turnajů to byly nejjednodušší peníze. Všichni ostatní si je musí odpracovat.
V pořadu Jana Krause "Uvolněte se prosím".
Řekla jste, že vydělají jen někteří majitelé hřišť. Kolik? Deset procent?
Já to zase tak úplně odhadnout neumím. Řekla bych, že výdělečná jsou hřiště kolem velkých měst. Všechna kolem Prahy. Myslím, že některá venkovská hřiště jsou spíš hobby svých majitelů. Vydělají si na provoz a občas je vidět, že na údržbě se šetří. Ti majitelé nechtějí vydělat žádné velké peníze.
Proto se v Česku staví tolik hřišť? Jako hobby bohatých lidí?
Na počátku bylo určité nadšení. Všichni měli pocit, že to bude velký byznys. Spousta projektů jsou ale nadšenecké projekty, u kterých asi žádný byznys plán nemůže fungovat. Z druhého pohledu se investice do golfových hřišť bere jako investice dlouhodobá. Já s mým společníkem věříme, že se po letech vrátí, bereme to jako náš důchodový program, docela hezké přilepšení.
Takže bohatí lidé si stavějí hřiště pro radost. To není levná věc, postavit si golfové hřiště. Jak mají lidé takovou informaci číst když ne tak, že golf je stále sportem pro zbohatlíky?
Vždycky musíte mít někoho, kdo má peníze, kdo tu výstavbu zainvestuje. U těch hřišť je to jen takové osobnější. Přece třeba i za různými lyžařskými areály jsou soukromí vlastníci, jen nejsou tolik vidět, možná se k tomu tolik nehlásí. Na tom, že má někdo peníze, přece není nic špatného. Čím víc bude hřišť, tím budou dostupnější a bude na nich moct hrát víc lidí. My u nás to vidíme taky. Chodí k nám hrát děti chalupářů, které by se jinak třeba nudily.
Za jakou dobu má ten, kdo nestaví hřiště takzvaně pro radost, očekávat návratnost investic?
Záleží na tom, jak vypadá pozemek. Můžete utratit spoustu peněz přesunem hmot, ale také můžete postavit takové přírodnější hřiště. Záleží i na řadě dalších okolností - jak teče voda, jak musíte drenážovat, je to individuální. Kdybychom to zjednodušili, dá se spočítat, že návratnost může být desetiletá. Výhoda golfového hřiště je, že po těch deseti letech je hezčí než na začátku, vlastně se při dobré údržbě amortizuje.
Jaká jsou investiční rizika? Počasí?
To určitě, i když v Česku se poslední dobou hraje docela dlouho, hráli jsme golf i v lednu. Samozřejmě může přijít nějaká delší krize, lidé mohou šetřit na volném čase. Ale z dlouhodobého hlediska se zase tak moc stát nemůže. V krajině nevznikne žádná nevratná změna. To hřiště vždycky zoráte. Nám místní sedláci říkají, že až za těch sto let skončí pronájem, jejich děti tam budou pěstovat brambory.
Když postavíte fotbalový stadion, můžete si k návratnosti pomoci koncerty a dalšími megaakcemi. Může golfové hřiště vydělat i jinak než golfem?
Může. Jsou různé typy obchodních modelů. Ve světě mnohem víc funguje fíčkový model. V Česku byla dřív ekonomika hřišť postavena na turnajích a na členech. To se bude muset trochu změnit. Když máte dostatečné množství aktivit kolem, dá se postupně přilákat čím dál víc hráčů. Třeba my to spojujeme s půjčovnou kol a máme výhodu, že blízko je koupání. Budeme mít informační centrum, kde se lidé dozvědí, kam vyrazit za různými památkami v okolí třiceti minut. Sázíme na to, že když k nám vyrazí celá rodina, postupně všichni členové ten golf jednou zkusí.
Věříte projektům, spojujícím výstavbu golfového hřiště a developerský projekt?
Obecně si myslím, že Česká republika je na to trošku malá. Na každé hřiště přece jen dojedete a český golfista rád hřiště střídá. Pár těch projektů úspěšných bude, ale tak za tři čtyři roky. Teď velmi nepříjemně zasáhla krize a pokud vím, všichni se spíš potýkají s potížemi.
Léta se hovoří o vzniku veřejných hřišť postavených z veřejných zdrojů. Jak je daleko doba, kdy se to bude dít, jestli vůbec přijde?
Myslím, že z veřejných peněz se tady v minulých letech vystavěla spousta nesmyslných sportovišť. Nevidím žádný důvod, proč by se v některých regionech neměla stavět veřejná hřiště, přestože regionální operační programy se k tomu nestaví příliš vstřícně. Možná je to jen předsudek. Přitom golfové hřiště není o nic méně přínosné než to fotbalové.
Lze o tom přesvědčit lidi na krajských úřadech nebo městských zastupitelstvech?
Je to otázka času. Golf má pořád punc sportu pro bohaté, což už dávno není pravda. Bude ale trvat nějakou dobu, než se golf toho puncu zbaví. Tím, jak začne golf hrát čím dál víc lidí, budou se potkávat a zjistí, že na těch hřištích už dávnou nejsou ti, co vydělávají miliony, ale mají běžné příjmy, pak nebude problém.
(Pokračování)
