Vůbec nejúspěšnějším jezdcem československé historie je František Šťastný. Legenda a muž, ke kterému patřily neskutečné historky a vtipy, vyhrál ve světovém šampionátu čtyři závody (SRN 1961, Švédsko 1961, Ulster 1965 a NDR 1966). Rovněž čtyřikrát byl druhý a hned 12krát(!) třetí. To je z dnešního pohledu neuvěřitelná bilance.
Všechna pódiová umístění se samozřejmě zrodila na motocyklu Jawa, ta z posledních výher dokonce v prestižní kategorii pětistovek, předchozí tři pak ve třistapadesátkách.
Poté, co soudruzi v období normalizace rozhodli, že do „komunismu vjedeme na čtyřech kolech“, to s motocyklovým sportem nebylo v tuzemsku růžové, a tak se na další české výhry čekalo až do nového tisíciletí. Dvě přidal Lukáš Pešek v roce 2007 (Čína a Austrálie), kdy ve stopětadvacítkách závodil za tovární tým Derbi. Zároveň byl Pešek, který to později dotáhl až do MotoGP, kde však v jediné sezoně nezískal ani bod, třikrát druhý a čtyřikrát třetí. To vše během sezon 2006 a 2007.
Třetím Čechem, který kdy vyhrál závod MS je Karel Abraham. Na konci roku 2010, když už měl v kapse angažmá v MotoGP, triumfoval ve Valencii ve třídě Moto2. V téže sezoně byl i třetí v Japonsku.
Jakub Kornfeil se pak zařadil po bok Gustava Havla a Bohumila Staši, tedy mužů, kteří sice v šampionátu nevyhráli, ale byli „alespoň“ druzí. Havel celkem třikrát a Staša dvakrát.
Mezi osm vyvolených Čech, kteří v motocyklovém mistrovství stáli na pódiu, patří ještě Stanislav Malina (třetí v roce 1964 v Monze) a František Boček (třetí v roce 1965 ve Finsku). Oba ve třídě do 350 ccm.
Celkem si Češi včetně toho nedělního Kornfeilova připsali 44 medailových umístění. Přibude letos ještě další? Znovu od Kornfeila či konečně od Karla Haniky?
