„Doktor mi říkal, že jsem blázen. Ale chyběl nám na pravé spojce Řezníček, tak jsem chtěl závěr podzimu před reprezentační přestávkou dohrát,“ vysvětloval Kašpárek po vítězství nad Hranicemi, proč přemáhal bolest.
Házenkáři jsou tvrdí chlapíci a není výjimkou, když nastoupí se zafixovanými zlomenými prsty. Jenže to bývá většinou na slabší ruce, Kašpárek však hází zraněnou paží.
„Bál jsem se jít do kontaktu,“ přiznává. „Střely jsou méně razantní a špatně se umisťují.“
Ale vykládejte to Kučerkovi. Zkušeného hranického brankáře překonal Kašpárek šestkrát.
Do utkání ho přitom nikdo nenutil, trenéři nechali rozhodnutí čistě na něm.
„Strašně si cením, že hned od okamžiku úrazu říkal: Já chci hrát. Věřím, že jsme neudělali nic špatně, aby to zdravotně neodskákal,“ přál si kouč Zubří Jiří Kekrt.
Prosby jsou na místě. Hraničtí hráči si v závěru svoji frustraci z jednoznačné porážky vybíjeli na nejmladším hráči na palubovce. Nevybíravým faulem ho poslal k zemi Hastík, Rachač dostal dokonce za úmyslné vražení do Kašpárka zezadu rovnou červenou kartu. Není divu, že potlučený dosledoval zápas z lavičky. Po jednom z faulů si při pádu zalehl poraněnou ruku.
„Ještě se mi to zhoršilo. Budu muset zajít zase na vyšetření,“ věděla dvoumetrová spojka Zubří. Za jeho zranění je zodpovědný plzeňský Vinkelhöfer. „Sekl mi přes prsty a vykloubily se mi oba klouby.“
Původní odhady léčení mluvily o třech týdnech, jenže to by nesměl Kašpárek ruku namáhat. Teď se může doba rekonvalescence prodloužit. A to je špatná zpráva pro stavitele juniorské reprezentace.
Kašpárek nechybí v nominaci na lednovou kvalifikaci o postup na mistrovství světa, před níž se tým sjede k závěrečné přípravě 28. prosince do Zubří.
„Těžko odhadovat, ale teď bych asi potřeboval klid,“ ví Kašpárek.
A v zuberském mužstvu není sám. Proti Hranicím postrádal Kekrt kromě kanonýra Řezníčka (rameno) také šéfa obrany Bechného (koleno) a křídelníka Zahradníčka (záda). Kromě Bechného mají všichni ostatní reálnou naději, že se dají během šestitýdenní pauzy dohromady.
