"Chci si hlavně užít atmosféru šampionátu," tvrdí sedmadvacetiletý závodník týmu BKCP. "A na ruku se vymlouvat nebudu."
Do ní mu voperovali osm šroubů, aby poraněné levé rameno zpevnili. "Drží, ale svaly v okolí jsou poloviční," ukazuje na jizvu. V pohybech ale není nijak limitován.
Operační zákrok přišel na řadu hned den po karambolu. Na kontrolu šel 6. ledna s očekáváním, že dostane zelenou k tréninku. "Hned jsem chtěl vyrazit," vyprávěl.
Jenže pak ho zase na pět dní srazily teploty a s přípravou na vrchol sezony v německém Sankt Wendelu začal až 12. ledna na Mallorce.
Comeback na závodní tratě přišel minulou neděli na Světovém poháru v Hoogerheide. "Rameno jsem cítil v každém sjezdu," přiznal. Nakonec byl klasifikován na 31. místě čtyři a čtvrt minuty za vítězným Belgičanem Albertem.
"Proto už jsem zaslechl, že jsem na šampionát vůbec jezdit neměl, že stejně budu patnáctý," povídal Šimůnek. "Ale já můžu překvapit."
I když současná forma není ideální a spokojený s ní není, pro vyladění pro den D odvedl maximum. "Snažil jsem se udělat rychlokvašku," popisoval Šimůnek.
To znamená, že nejlepší možná fazóna vystřelí v neděli a pak bude následovat pád. Třeba až na konec pelotonu. "Když to nevyjde, zbývají ještě tři neděle do konce sezony."
V paměti má ale minulý šampionát v Táboře a příklad kolegy cyklokrosaře Martina Bíny.
Někdejší juniorský mistr světa se soustředil "jen" na české poháry a ten světový. "Vzdal se Superprestige, připravil se na mistrovství a málem tam dokázal porazit Nijse," připomněl Šimůnek Bínovo čtvrté místo.
Teď by asi za takový výsledek dal cokoliv.
