Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nejlepší obranou je útok. Tak na Giru závodí Contador, Kreuziger a spol.

Jezdci stáje Tinkoff Saxo (zcela vlevo Alberto Contador) během třetí etapy Gira d'Italia. | foto: Reuters

13 2015
Jak se nejlépe vyvarovat pádů? Jezdit s celým týmem na špici pelotonu po většinu etapy. Což se snadno poví, ale hůře provádí. A co potom ty následky... Přesto se právě pro takovou strategii v úvodu Gira rozhodla stáj Tinkoff-Saxo, za kterou v Itálii startují Alberto Contador a Roman Kreuziger.

V neděli i v pondělí se až osm jezdců týmu multimilionáře Tiňkova seřadilo v čele pole a diktovali zde tempo. Odváděli práci, která by se spíše očekávala od týmu Orika, hájícího růžový dres.

Mnozí experti kroutili hlavou.

O co se to Contador, Kreuziger, Rogers a­ spol. pokoušejí? Má snad jít o demonstraci jejich síly?

„Ne, je to pragmatické rozhodnutí. Chlapci se cítí pohodlněji, když jedou vpředu, než aby bojovali o ­pozice za jinými koly,“ reagoval tehdy Steven De Jong, sportovní ředitel týmu.

Fotogalerie

S čímž souhlasil i bývalý český profesionál František Raboň: „Contador není úplně supertechnikem, aby pro něj bylo komfortní jet schovaný někde až na 30. pozici. Takže si řeknou: Nejlepší obranou je útok, srovnají se vepředu... a ­jedou.“

Ano, ale jak dlouho to vydrží? Kolik sil budou mít potom ve třetím týdnu?

„Nechápu jejich taktiku,“ tvrdil Valerio Piva, sportovní ředitel BMC.

„Možná jsou až přespříliš nadšení, jak jim to jede - a později na Giru jim dojde dech,“ podotkl před startem úterní 4. etapy Juan Antonio Flecha, rovněž bývalý profesionál a nyní expert Eurosportu. „Měli by jet chytřeji, asi jako tým Astana, který se také pohybuje relativně v popředí a chrání Fabia Aru, ale neinvestuje do etap tolik energie.“

De Jong nesouhlasil: „Nemíníme tahat tempo věčně. Přijdou spinterské etapy, kde se o to sprinterské týmy postarají. Ale v úvodních dnech jsme se pro to rozhodli. Každý tým má vlastní strategii.“

Alberto Contador přitakal a dodal, že v péči svých kolegů si v čele pelotonu připadal nejbezpečněji. „Na Giru můžete vše ztratit v jediném okamžiku. Musíme být opatrní.“

Důvodem byly též ligurské kopce a silnice, po nichž závod vedl.

„Tam je to pořád pravá levá, nahoru dolů, po úzkých silničkách,“ vyprávěl Raboň. „Šlapat na špici není v Ligurii z hlediska výdeje sil až takovou nevýhodou jako jinde na širokých rovných silnicích. Ano, bolí je to. Ale dalších 90 procent jezdců za nimi trpí často ještě víc, hlavně když peloton pořádně natáhnou.“

Úterní 4. etapa: Chtěli jsme někoho v úniku

Oleg Tiňkov, jenž na úvodní týden Gira přivezl z Ruska také VIP hosty své Tinkoff Bank, se v doprovodném voze usmíval. Takhle se propaguje firma, pánové.

Zvlášť když v úterní nevyzpytatelné a obtížně čitelné 4. etapě přidal Roman Kreuziger další povedený kousek v duchu hesla: Nejlepší obranou je útok.

Český cyklista se „protáhl“ do početného 28členného úniku, v němž byl jedním z mála kandidátů na Top 10 celkového pořadí. 

„Chtěli jsme mít někoho v úniku,“ popisoval pro své webové stránky. „Dohodli jsme se v týmu, že by bylo ideální, kdyby se tam ocitl Michael Rogers nebo já. Rogers byl v prvním nástupu a když to nevyšlo, tak řekl, ať to zkusím já.“

Jak Contador později informoval, Kreuziger byl zároveň připraven stáhnout se z úniku k němu dozadu, kdyby to bylo zapotřebí. Tedy v případě, že by se Španěl ocitl v neustále se zužujícím hlavním poli příliš izolovaný.

Ale takový scénář nenastal.

„Věděl jsem, že Kreuziger jede v úniku a že se tedy nemusím strachovat. Dlouho jsem měl u sebe Micka Rogerse. A potom jsem věděl, že vepředu je Roman. I proto jsem se nikdy necítil izolovaný,“ řekl po etapě Španěl pro deník As.

Osmadvacet uprchlíků si vypracovalo více než devět minut náskoku. V tu chvíli si i Kreuziger pomyslel: Mohlo by to dopadnout. „Myslel jsem si, že už nás nedojedou. Ale taky jsem si říkal, že v pelotonu určitě někdo znervózní. Nečekal jsem, že by mě nebo Chávese nechali přijet do cíle třeba s šesti minutami.“

Na čele pelotonu se ale v průběhu 4. etapy opět jednou usadila formace Tinkoff-Saxo. „Podivné rozhodnutí, když mají Kreuzigera vepředu,“ glosoval vzápětí server cyclingnews.com.

Tentokrát však mohlo jít i o diktát falešného tempa, které by umožnilo uprchlíkům udržet si větší náskok, jak uvažoval také bývalý mistr republiky Petr Benčík u komentátorského mikrofonu českého Eurosportu. Faktem je, že uprchlíci měli velmi dlouho k dobru osm minut.

Lars Michaelsen, jeden ze sportovních ředitelů Tinkoff-Saxo, nicméně spekulace o „falešném tempu“ na špici pelotonu popřel. „Poslali jsme naše chlapce dopředu, aby udržovali únik v dosahu,“ prohlásil. Snad šéfy týmu vystrašilo, že by kromě Kreuzigera mohli získat pět či šest minut k dobru i další dobří vrchaři Cháves či Atapuma.

Současně Michaelsen podotkl: „Naší strategií zároveň bylo přenést na někoho jiného část odpovědnosti, kterou jsme měli na čele pelotonu v předchozích etapách my. Například na Astanu. Skutečnost, že Roman byl v úniku, nám to dovolila.“

Contador: Požádal jsem Kreuzigera, ať pracuje i ve sjezdu

Komando Astany se posléze skutečně seřadilo na špici a zahájilo strhující stíhací jízdu, která rozdrobila samotný peloton.

Dvanáct kilometrů před cílem se torzo hlavního pole přiblížilo ke většině zbylých uprchlíků, načež došlo k jejich promíchání s útočícím triem Aru, Contador, Porte ve finální dvanáctičlenné skupině.

“Požádal jsem potom Kreuzigera, aby i v této skupině ve sjezdu na posledních 10 kilometrech tvrdě pracoval, abychom získali co největší náskok před Uranem, který tu chyběl,“ líčil Contador.

Byl to nesmírně vyčerpávající den v kopcích u ligurského pobřeží. Není divu, že Roman Kreuziger po něm hlásil: „Tvrdší začátek Grand Tour jsem nezažil. V etapách se jede od začátku do konce nadoraz. Je vidět, že Giro bude extrémně těžké.“

Za cílem v La Spezii se hned ve vzduchu vznášela otázka: Kdo za tu obrovskou úterní porci práce ve středu zaplatí?

Peloton Gira se dnes po patnácti letech vrací do Abetone, čeká jej úvodní horský dojezd v Apeninách - na stoupání, kde v roce 1940 vyrazil za svým prvním titulem legendární Fausto Coppi. Na stoupání, které sice svojí prudkostí nepatří mezi nejobtížnější, ale je 17 kilometrů dlouhé.

“Někdo bude trpět,“ je přesvědčen Dario Cioni, sportovní ředitel týmu Sky.

“Už to snad nebude tak nervózní,“ doufá naopak na svém webu Kreuziger. „Sice je dojezd na kopci, ale už by měly být širší silnice. Do růžového klidně může skočit Cháves a Orica pak má šanci držet ho třeba až do soboty. Nebo bude chtít dres lídra urvat Astana pro Arua.“

A co kdyby se do růžové převlékli Kreuziger, nebo Contador?

“Budeme se snažit zajet co nejlépe a uvidíme, co z toho bude,“ říká český jezdec.

Contador však naznačuje, že nemá kdovíjaký zájem na obraně růžového dresu už od 5. etapy. „Neusiluji o to, abych si ho vzal co nejdříve. Musíte si maglia rosa vzít tehdy, když je ten správný čas.“

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze