Za posledních deset let se objevil ve více než 60 závodech formule 1. Pokaždé v nich byl v čele a borci jako Michael Schumacher či Fernando Alonso se pokorně drželi za ním. A stejně jeho jméno i tvář zná jen malá část fandů F1.
Bernd Mayländer totiž sedí za volantem safety car. "Po těch deseti letech už nejsem tak vyklepaný jako ze začátku, už mi neběží hlavou: Ty jo, jsi první. Ale stále je to děsný adrenalin a srdce pořádně buší," vyprávěl devětatřicetiletý Němec při setkání v Monze, kde byl v neděli bez práce – do závodu vyjíždět nemusel.
Spousta lidí si myslí, že safety car je děsně pomalý. Jak je to ve skutečnosti?
V televizi to tak vypadá, že? A dokonce to tak přijde i mně, když se podívám na nějaký záznam. Ale třeba tady v Monze na konci cílové rovinky jedu přes 270 km/h. Ten pocit u lidí vzniká i proto, že safety car je větší než formule, a může tak na obrazovce působit neohrabaně, navíc piloti za mnou různě kličkují, aby zahřáli pneumatiky. Ale samozřejmě, že formule 1 je o mnoho rychlejší než mé auto, má o víc než dvě stě koní víc. Ale safety car tu není od závodění, ale aby na trati zjednal bezpečnost.
Co je safety car?Jde o zpomalovací vůz, který při závodech F1 zasahuje ve chvíli, kdy je kvůli nehodě, jejímu odstranění či počasí třeba snížit rychlost jezdců. Poprvé zasahoval v roce 1973 v Kanadě, ale naplno se začal používat v F1 v 90. letech. V současné době ho řídí Němec Bernd Mayländer, který má vedle sebe britského spolujezdce Peta Tibbettse. Z 0 na 100 km/h jejich mercedes zrychlí za necelé 4 vteřiny, má sedm rychlostí. Rovněž má kameru, která sleduje dění za ním, a posádka je ve spojení s vedením závodu. Safety car může zasahovat v různých fázích závodu, takže se už šestkrát stalo, že za ním Velká cena startovala, a čtyřikrát dovezl vůz jezdce až do cíle. Zpomalovací vůz se používá ve většině motoristických sérií. |
Musíte být pořád připravený, že se něco stane a vás povolají na dráhu. Tam musíte zachytit lídra a pak koukat před sebe, abyste správně v místě nehody vedl piloty, které máte za sebou. Někdy to není sranda, zvlášť v hustém dešti, kdy jako první rozrážíte vodu. Leckdy jsou na trati trosky monopostu, kolem pobíhají traťoví komisaři. Někdy musíme jet opravdu pomalu, třeba dvacítkou třicítkou. To byste mohli vedle nás běžet. A k tomu musíme vedení závodu hlásit, co se na trati děje.
Jak jste se k téhle práci dostal?
V roce 1999 se mě lidé z Mezinárodní automobilové federace ptali, jestli bych nechtěl řídit safety car ve formuli 3000. Neváhal jsem. A jen o pár měsíců později mi nabídli i formuli 1. Měl jsem štěstí, že jsem byl ve správný čas na správném místě. A taky že jsem sám závodil v cestovních vozech.
Toužil jste někdy být skutečným pilotem formule 1?
Když jsem před dvaceti lety začínal se závody cestovních vozů, toužil jsem jet čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans, a to se mi splnilo. Bylo by super sedět v kokpitu F1, ale je mi 39 let a jsem realista. Jsem opravdu moc rád, že mám tuhle práci. Navíc kromě formule 1 jsem ještě reklamní tváří automobilky Mercedes, za kterou jsem až do roku 2005 závodil.
Který zásah byl váš nejhorší?
Viděl jsem mnoho nehod, ale bouračka Roberta Kubici v Kanadě 2007 byla tou nejděsnější, co jsem viděl. Já nejsem placený od odjetého kola, takže nejlepší závody jsou pro mě ty, kdy se nic nestane a já mohu po víkendu bez práce vyrazit domů. To je ideální scénář. Když se stane havárie, je to špatný den. Ale zažívám i vtipné momenty.
Jaké?
Třeba v roce 2007 jsem v Japonsku najel v čele 24 kol, byl to vlastně můj osobní závod. Čím více jsem odjel kol, tím víc jsem se začínal bát, že mi na trati dojde benzin. A já jsem si přeci nemohl jen tak udělat zastávku v boxech. Naštěstí palivo vydrželo.
Ale náhradní auto máte, že?
Vždy jsou na závod připravena dvě.
Jaký je vlastně váš víkend?
Ve čtvrtek hodinu trénuji na okruhu, abych ho znal stejně jako piloti. Jezdím sám a užívám si to, zároveň ale testuji všechno možné. Od rádiového spojení až po brzdy. Odpoledne je setkání s piloty a vedením závodu. Od pátku musím být v pohotovosti pro doprovodné závody, kvalifikace a v neděli je ten velký den.
Piloti F1 jsou špičkoví sportovci s vynikající fyzičkou. Jak na tom musí být pilot safety car?
Není to jako u F1, naštěstí mám v autě klimatizaci. Jednou v Bahrajnu nám nefungovala, bylo asi padesát stupňů, jako bych hodinu seděl v sauně. Ale zpět k vaší otázce: musím být fit. Chodím běhat, hraji tenis. Samozřejmě nejsem v takové kondici, jako když jsem závodil, ale na safety car to stačí.
Kamarádíte se s jezdci?
Řeknu to jinak: znám je všechny. S Markem Webberem jsem třeba kdysi závodil v Mercedesu v cestovních vozech. Ale ano, asi jsme kamarádi. Protože spolu pracujeme a všem nám jde o bezpečnost. Společně o ní hodně mluvíme a musím říct, že mi kluci z F1 naslouchají.
