Jak je pro profesionálního squashistu těžké získat titul mistra Evropy v ricochetu?
Až do finále to byla poměrně lehká cesta. V něm jsem narazil na Honzu Veselého, s ním to byl naopak dost těžký zápas. On do míčků strašně řeže. Ale ve finále jsme udělali světový rekord.
Jaký?
Při výměnách nám prasklo šest míčků. To jsem ve squashi nikdy nezažil. Byl jsem nepříčetný, protože každý nový míček jsme pak museli pět nebo deset minut zahřívat, a to nebyla moc velká zábava. Nemohl jsem se dostat do tempa.
Co vám říkal finálový soupeř Veselý na konci? Při neúčasti čtyřnásobného evropského šampiona Miloše Pokorného byl právě on největším favoritem na titul.
Honza mě přihlásil na mistrovství Evropy i na republiku. V obou turnajích jsem ho porazil ve finále. Nedivil bych se, kdyby byl naštvaný. Ale bral to v pohodě, bydleli jsme spolu na pokoji, radili si. Byl rád, že se o ricochetu aspoň trochu víc mluvilo. Naštěstí jsme na sebe nenarazili v prvním kole, to by ho asi štvalo víc.
Jak reagovali na váš triumf pořadatelé?
Byli překvapení, nečekali, že budu hrát tak dobře. Nikdo o mě dřív ve spojitosti s ricochetem neslyšel, nikdo mě neviděl, nebyl jsem ani nasazený, takže jsem se musel prokousat kvalifikací. Příští rok už mě snad nasadí.
V čem jsou rozdíly mezi squashem a ricochetem?
Ricochet je celkově rychlejší, náročnější na postřeh, výměny jsou kratší a velkou výhodou je podání. Ve squashi se víc taktizuje, je větší konkurence, i když jde ricochet nahoru, je proti squashi v plenkách.
Co jste za svůj ricochetový triumf vlastně dostal?
(směje se) Raketu a velký dřevák, ten největší v Evropě. Snad to nemá symbolizovat můj výkon.
