Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Špotáková učila děti, ale trenérkou nebude. Neumím být tvrdá, přiznává

Oštěpařka Bára Špotáková učila na fotbalovém hřišti v Krásné Studánce u Liberce děti házet oštěpem. | foto: Bořivoj Černý, MAFRA

11 2010
"Natažená ruka, pravá noha dopředu, špička oštěpu míří dolů." Olympijská vítězka a světová rekordmanka v hodu oštěpem Barbora Špotáková při sportovním odpoledni na fotbalovém hřišti v liberecké čtvrti Krásná Studánka zasvěcovala děti do tajů své disciplíny.

"Je hrozně pěkné sledovat, jak se ty děti zlepšují. A některé mají vážně talent," pochvalovala si atletická hvězda. "Nejdřív se jim nechce, ale když vidí, že jim to jde, lepší se pokus od pokusu."

Pochválí všechny. I kluka, kterému oštěp dělá ve vzduchu podivuhodné přemety. Trénování jí jde, děcka poslušně poslouchají, některá na sobě mají trička s čerstvým autogramem: Bára Špotáková.

Světová oštěpařka však s trenérskou kariérou zatím moc nepočítá. "Trpělivá jsem, ale neumím být vůbec tvrdá," přiznává rodačka z Jablonce. "Je mi zatěžko někoho do něčeho nutit. Já jsem volnomyšlenkářka a hlásám, ať si každý dělá, co chce. Celý život neumím přesvědčovat lidi a u toho trénování je to přece jen trochu potřeba."

Barbora Špotáková názorně předvádí dětem rozběh. "Ruka se ani nehne a špička oštěpu je pořád u oka. Vidíte? Můžu poskakovat, jak chci, a pořád je tam," vysvětluje.

Z reproduktorů zatím zní legendární pokřik finského televizního komentátora oslavující její vítězný pokus na olympiádě v Pekingu. Ten vystřídají rytmy skupiny Tři sestry, která na počest slavné oštěpařky složila píseň Čtvrtá sestra.

Špotáková je bezprostřední, nemá problém se vyfotit s lidmi, kteří ji o to požádají. Dá si i pivo, žádná nafoukaná hvězda. Učí sice házet děti, z nichž některé chodí sotva do školy, ale připomíná, že s oštěpem se takhle brzy začínat nemusí. Sama si tímto náčiním hodila poprvé ve dvanácti letech v jabloneckém Srnčím Dole, ale že bude oštěpařkou, se rozhodla až v jedenadvaceti.

"Dělala jsem všechno možné. Vždycky mě bavily překážky nebo skok do výšky, zkrátka technické disciplíny spojené s během. Myslela jsem si, že budu sedmibojařka. Ale pak jsem se zranila, přešla na oštěp a zjistila, že je to pro mě to pravé. Pomohl mi k tomu i Honza Železný, který tvrdil, že je to moje parketa. Já jsem si to přitom do té doby vůbec nemyslela."

Hod oštěpem je technicky náročná disciplína. Ale co je podle Barbory Špotákové vůbec nejtěžší? "Oštěp je o tom, že člověk musí být až do poslední chvíle uvolněný. A být uvolněný, když chcete hodit tu největší ránu, to není vůbec snadné. Člověk jakoby nesmí chtít, protože když hodně chce, tak se zakřečuje a nejde to."

Barboře Špotákové pomalu končí dvouměsíční volno, které po minulé náročné sezoně nutně potřebovala. Právě se vrátila z dovolené v Maďarsku, kde si užívala termálních lázní, ale také specialit tamní gastronomie: gulášů a klobásek. "Ale největší oddych byl, že mě tam nikdo nepoznával," usmívala se slavná oštěpařka.

V sobotu ji v Krásné Studánce poznávala spousta lidí. Ale odpočinuté Báře to zjevně nevadilo.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze