Dvouletý syn mistryně světa z roku 2007 přicupital do odletové haly jako velký pomocník své atletické mámy. Držel tašku, pak nakukoval přes přepážku, když se Špotákové tiskla palubní vstupenka.
„Budu poprvé skoro 14 dnů bez Janečka,“ zalitovala atletka před cestou přes půl světa. „I proto jsou pocity před cestou smíšené. Kdyby to bylo blíž a na kratší dobu, tak je to samozřejmě lepší.“
Synek už ví, že máma mizí na tak dlouho?
Už jsem mu to říkala, ale nevím, jestli si umí ten časový úsek představit. Ale večer pořád opakoval, že letím do Číny, a už to všechno viděl i na mapě, jak je to daleko. Myslím, že to zvládne. Bude s oběma babičkama, s tátou, je zvyklý. Myslím, že větší problém budu mít já než on.
Zase si odpočinete od mateřského shonu.
Mně ale stačí den dva, Diamantové ligy jsou ideální. Za den se dospím a jsem zase v pohodě. Čtrnáct dnů už je docela dost. Já si tyhle povinnosti docela užívám, baví mě. A ještě když jsme teď v novém domě, baví mě starat se o domácnost. Netěším se, že se budu válet na pokoji a čekat osm dní na závody.
Protože z českého pohledu celý šampionát zakončujete.
To je docela zvláštní. Zažila jsem to kdysi na mistrovství světa juniorů, kde jsem byla úplně poslední ze všech, a je to nevděčné. Všichni už mají pohodu a jiné myšlenky, zatímco vy se pořád musíte koncentrovat na závod. Jsou sice ještě disciplíny, kde hrozí česká finálová účast, takže asi sama nebudu. Ale do poslední chvíle se musím koncentrovat a hned ráno letím zase zpátky.
Se zlatem na krku?
Doufám, že to bude příjemná tečka. Nevím, jestli zlatá, ale budu se o to každopádně snažit. Poperu se jako vždycky. Jedu zdravá, připravená, jsem bojovnice, nechám tam všechno. A uvidím, jak to dopadne.
