Olympijská vítězka a světová rekordmanka byla hlavní hvězdou pražského mítinku na domovském tréninkovém stadionu Juliska. Prvním pokusem hodila však jen 58,28 metru. "Vůbec mi neběžely nohy, plazila jsem úplně pomalu. První hod 58 metrů, to je docela špatné," říkala Špotáková. "Hodně dlouho mi trvalo než jsem se dostala do varu, zahřála se."
Nestihla se totiž rozhýbat tak, jak mívá ve zvyku. "Spousta lidí mě tu žádá o podpisy a já ani nemám čas se rozcvičit. Jsem roztržitá, nesoustředím se jako normálně na závod. Pak to takhle vypadá."
Když jste začala hodem za 58 metrů, byla jste pak nervózní?
Ne. Docela si tuhle sezonu věřím, ale musela jsem trochu zabrat, začít víc běhat a chtít. Stálo mě to hodně sil. Když přijdu na tenhle stadion, mám pocit, že jdu na trénink. Je ohromně těžké se najednou přeorientovat na to, že závodím.
Uklidnil vás druhý pokus na 64,84 metru?
Ano. I ten poslední. Vím, že umím hodit, když si řeknu, že musím. Tenhle pokus byl fakt upracovaný. Forma mi dneska moc negradovala. Bylo to jen pro diváky. Říkala jsem si: udělám to jako loni, kdy jsem taky hodila posledním pokusem. Musela jsem se hodně moc namotivovat, skoro jako na poslední hod v Pekingu.
Pomohlo vám tedy publikum?
Za zády jsem měla hodně diváků, což mi hodně pomáhá. Vždycky se na někoho podívám. Lidi tleskali. Přišlo mi, že dneska tu bylo dost diváků.
Říkala jste, že poslední hod byl upracovaný, ale to vaše soupeřky na dálku nepoznají. Třeba Němka Christina Obergföllová uvidí jen číslo, kterým jste se dotáhla téměř na její vedení ve světových tabulkách. Asi ji trochu postraší, že?
Házeli jsme spolu ve Štrasburku. Vyprávěla mi, že když se dozvěděla, že tam přiletím, úplně se zděsila. Nějaký problém má, což je pro mě dobře. Teď jsem jí zase poslala vizitku. Ale aby mi to vydrželo. Nechtěla bych dopadnout jako ona, která přijela na mistrovství světa do Ósaky neporažená. A já pak vyhrála.
Baví vás děsit soupeřky na dálku?
Ne, na blízko.
Těšíte se tedy na olympijské repete na Zlaté tretře Ostrava, kde bude příští středu vedle bronzové Obergföllové i stříbrná Ruska Abakumovová, které jste posledním hodem sebrala zlato?
Pro mě je Ostrava vždycky ohromně náročná, mám to tam ještě dvakrát těžší než holky, co mě chtějí porazit. Musím se ohromně soustředit. Je to jeden z nejtěžších závodů, musím do něj dát všechno. A čtyři dny poté je mistrovství Evropy družstev. Budou to náročné dva týdny.
Kvůli nim tedy pojedete přitrénovat do Nymburka?
Musím vyrazit hned zítra ráno a pár dní potrénovat. Před Zlatou tretrou je třeba, abych měla zase novou sílu. Forma může nějakou dobu doznívat, ale ne pořád. Tak to bohužel není.
I kvůli tomu jste pro dnešní poslední hod odložila nejnovější typ oštěpu a vzala si starší? A mimochodem, už jste si nový oštěp pojmenovala, jak jste plánovala?
Jméno jsem mu nedala, ještě jsem se s ním úplně nezkamarádila. Dneska jsem na něj asi neměla fyzicky, zelený mi přeci jen seděl víc. Ten oranžový je na to, když je člověk nabitý. Doufám, že na něj v Ostravě budu mít a někam ho pošlu.
