"Je to zvláštní. Hodím první pokus a už jen koukám. Přitom ještě loni to bylo obráceně. Když světová rekordmanka Menendézová hodila 66 metrů, připadalo mi to jako jiný svět. Všechno jde postupně, ale stejně je to dost rychlé," říká někdejší vícebojařka.
Rekord vytvořila v Helsinkách, kde loni neprošla kvalifikací mistrovství světa. Vzpomínky se vrátily. "Dělalo se mi z toho trochu zle, ale říkala jsem si, že letos je všechno jinak. Soustředila jsem se na první pokus."
Co je letos jinak?
Už jsem oštěpařka. Mám větší sebevědomí. Taky mám hotovou půlku školy a perfektního přítele. Všechno se ustálilo, nemůžu si na nic stěžovat. Je to zlatej rok.
Dovedete si představit, že za několik dní budete stát v Göteborgu na stupních vítězů?
O těch jsem nepřemýšlela, ale o závodě ano. Úplně mě mrazilo. Říkala jsem si, že první pokus udělám jako teď v Helsinkách a předtím v Lausanne. Doufám, že to zopakuju.
Dotazník1. Na jaké módě "ujíždím"? Na džínách. Teď jsem si zrovna v Helsinkách jedny koupila. 2. Můj mužský idol? Jednoznačně můj přítel. 3. Můj nejčastější hřích? Miluju pivo. 4. Moje ženská hrdinka? Eliška Junková. 5. Co neumím uvařit? Houskové knedlíky. A sladká jídla, ta nejím. 6. Domácí práce, kterou nesnáším? Utírání prachu. 7. Vlastnost, kterou nesmí postrádat můj partner? Smysl pro zodpovědnost. 8. Ve které době bych chtěla žít? Ve třicátých letech minulého století. To je právě ta Junková, synkopy, to by se mi líbilo. 9. Je žena krkem, který otáčí hlavou, nebo muž pánem tvorstva? To první. 10. Co obdivuju na mužích? Že si všechno vyřídí na rovinu, a ne intrikami. |
Vám se o oštěpu často zdá. Už přišel sen o Göteborgu?
Ještě ne. Ale přijde brzy. Ale já ty sny nemám ráda, pak spím neklidně.
Studujete ekologii. Čistila jste jako malá potoky?
Jistě, na jaře. To mě bavilo. Ale teď už to nedělám. Odjakživa jsem měla ráda biologii, psy, chtěla jsem chránit přírodu, chodila do skauta.
A vydala byste se zachraňovat pralesy nebo velryby? Přivazovat se ke stromům?
Ne, taková nejsem. Tohle dělají aktivisti. Spíš bych k tomu jednou chtěla přispět třeba nějakou čistírnou odpadních vod.
Žertovala jste, že byste třeba mohla skončit na ministerstvu.
Neumím si představit, že budu sedět v kanceláři. Ale jsou práce, kde je člověk v terénu. Zatím nevím.
Utíkáte ráda do přírody?
Určitě. Zní to trochu směšně, když bydlím deset let na Jungmannově náměstí v centru Prahy. Jenže tam mám blízko k aktivnímu životu.
Co je pro vás aktivní život?
Studium, sport, koníčky, divadlo. Je to dost hektické. Ráda třeba chodím do knihkupectví. Vždycky si knihu koupím a další prohlížím. Jsou hrozně drahé, ale nádherné. Teď se chystám koupit nějakou o majácích. Naladil mě k tomu magazín v letadle.
Rok jste studovala v Americe. Jaký pro vás byl?
Pořád ho hrozně haním. Byl to nejhorší rok mého života. Ale řeknu pozitiva: Naučila jsem se tam učit. A taky trpělivosti, vydržet ten rok.
Ještě jednu kladnou věc ten rok přinesl, ne? Váš přechod na oštěp.
A ta je teď nejpozitivnější. Kvůli zranění jsem začala házet oštěpem, trenér se mnou začal dělat speciální cviky. A já zraněná hodila limit na mistrovství Evropy.
Přitom z vás mohla být vícebojařka. Byla jste čtvrtá na juniorském mistrovství světa v sedmiboji.
Mohla. Ale myslím, že kdyby třeba olympijský vítěz Thorkildsen dělal desetiboj, taky by ho nedělal špatně.
To toho oštěp tolik spojuje?
Rychlost, koordinaci, dynamiku a techniku. Ta je hlavní. Diskaři se točí, skok o tyči taky trvá dlouho, ale oštěp, to je jedna rána. V milisekundách proběhne spousta pohybů, které musí vyjít úplně přesně. Od kotníků až po zápěstí. Když pak vidíte kinogram, je to neuvěřitelné.
Studujete třeba kinogramy Jana Železného?
Samozřejmě. Ale spíš koukáme na video. Učím se od všech: Thorkildsena, Honzy, Nikoly Brejchové.
Železný vás k oštěpu hodně přitáhl, že?
Je to ikona české atletiky. Při cestách po světě poznávám, jak ho lidé znají. Vidí českou oštěpařku a první, co řeknou, je Honza Železný. Těžko někdo pozná někoho lepšího ve svém oboru. Moc mě inspiroval. Když vám řekne, že můžete házet daleko, tak tomu začnete věřit.
Chtěla byste být "Železným v sukních"?
Teď jsem hodila 66 metrů, to je Honzův ročník... Ale ne, vůbec. On je neopakovatelný. I když bych na něj ráda nějak navázala. Vím, že bych mu udělala ohromnou radost. A ještě je tu taková kuriozita.
Jaká?
Mám stejně velkou nohu jako on. Takže mi třeba dává tretry nebo vložku do bot kvůli naražené patě. To je obrovská pomoc.
Nosíte jeho tretry?
Ano. Vždycky jsem si stěžovala, že mám velkou nohu, a pak jsem poznala, že to má smysl. V oštěpu se tretry ničí rychle, stačí tři závody a jsou rozšvihané. Honza jich má dost a má je komu dát. Že to bude zrovna holce, to asi netušil. Ale já jsem moc ráda.
