"Ostatní je bezva, na nic si nemůžu stěžovat," přiznává.
Do egyptské Káhiry se vydala před týdnem, připojila se k tamní mužské reprezentaci, denně naplave víc než dvacet kilometrů. "Třináct ráno, sedm večer," vysvětluje.
Využívá rozlehlého areálu, k dispozici má společně s kolegy tři padesátimetrové bazény. Ochromil ji zdejší tréninkový plán, do detailů rozpracovaný: "Byť jsme dálkaři, tak měníme styly. Všechno je pestřejší, zajímavější."
Dokonce se pustila do spolupráce s gymnastickým koučem. Snaží se společně odhalit skryté rezervy, které tělo plavkyně ještě skrývá. "Ví, co dělá. Zcela mu věřím," tvrdí.¨
Právě takové detaily by mohly Hlaváčové pomoci ke splnění jejího odvážného plánu: letos v červenci chce přeplavat kanál La Manche v nejrychlejším čase světa. I proto do Egypta vyrazila. Během dvouměsíční pauzy ve Světovém poháru nikde nenajde lepší tréninkové podmínky. "Snažím se nahnat kilometráž, pak už nebude moc času."
V Káhiře bydlí v rodině svých plaveckých přátel, a byť místní památky už několikrát shlédla, ani tentokrát jí tradiční výlety po Nilu neminou. "Oni mi vždycky chtějí všechno ukázat, ale nejvíce se těším na jejich kulinářské speciality a taky břišní tance," líčí.
V rámci soustředění si naplánovala i čtyři plavecké závody, jeden z nich už má úspěšně za sebou: od minulého čtvrtku se honosí titulem mistryně Egypta. Přidala ho do své bohaté sbírky, už dříve ukořistila korunu ve Velké Británii, Chorvatsku, pětkrát vyhrála i jihoamerický šampionát, v Česku na republikovém mistrovství triumfovala 57krát. "Ale je to stejné, vždycky dostanu jen medaili," směje se 29letá brněnská plavkyně.
