Žid popírá holocaust
Plnovous a prořídlé vlasy. To je ten elegán, z něhož šla hrůza? Robert „Bobby“ Fischer se objevil na veřejnosti po dvaceti letech izolace.
Je rok 1992 a on pořádá tiskovou konferenci před opakováním zápasu o titul mistra světa z dvaasedmdesátého, v němž zničil Borise Spasského. Že se duel koná v Jugoslávii, jež je pod embargem OSN? Že mu za to vláda USA vyhrožuje v dopise vězením a obrovskou pokutou?
„Podívejte,“ říká Fischer, tahá psaní z tašky a před novináři na něj plive, „tohle je má odpověď.“ Pak označí Kasparova a Karpova, své nejslavnější nástupce, za kriminálníky. A sám židovského původu zpochybní holocaust...
V následném zápase sice Spasského lehce přehraje, ale neoslní. „Za stolem sedí chudák, s nímž se nedá normálně bavit, a hraje špatné šachy. Sám ničí svou legendu - tu největší, jakou kdy šach měl,“ zazněl tvrdý komentář od Garryho Kasparova, nejsilnějšího hráče dneška.
Fischer nyní údajně žije v Japonsku, má dceru s filipínskou přítelkyní, a dává o sobě vědět zřídka. A bylo by asi lepší, aby ztichl úplně. Vítal teroristický útok na svou vlast z 11. září 2001: „Je to start nové éry, kdy dojde k vojenskému převratu a tisíce židovských předáků budou popraveny. Do Ameriky se vrátím po pádu sionistické diktatury.“
Utnul vládu komunistů
Nedivte se, že v Americe je Fischer zapovězenou osobou. Přitom tam byl miláčkem. V 70. letech probíhala mezi Spojenými státy a Sovětským svazem ostrá studená válka, oba bloky se předháněly ve zbrojení či vesmírném programu.
Šachy byly jasnou sovětskou dominancí, od roku 1948 nepocházel světový šampion z jiné země. Proto nastalo v komunistické zemi zděšení, když jejich vládu utnul roku 1972 mladý Američan. Fischer drtil jednoho Sověta za druhým.
V rozhodujícím boji, který v napjaté atmosféře uhranul celý svět jako už nikdy žádný šachový duel, smetl hladce Spasského a prohlásil: „Nikdo neudělal pro Ameriku tolik, co já jednou rukou.“ Už v roce 1975 mu byl však titul odebrán - nenastoupil k obhajobě proti Anatoliji Karpovovi, diktoval si nesmyslné podmínky. Následuje mlčení a občasné výkřiky podivína.
Bobby není blázen
V patnácti byl Fischer nejmladším šachovým velmistrem historie. Rozbrečel se sice, když mu jiný hráč z legrace zakukal do ucha, a uklidnil se, až když mu jiný předčítal Tarzana, ale za šachovnicí byl suverénní.
Vítězil agresivitou, vůlí a takřka nelidskými encyklopedickými znalostmi. Psalo se: Fischerův mozek je výkonnější než Pentagon. „Bylo mu patnáct a bavili jsme se o partiích, které jsem sehrál před dávnými lety a na které jsem sám zapomněl,“ šokovalo českého hráče Luďka Pachmana, jenž se s Fischerem utkával.
Dokonce ho porazil a Fischer vztekle štěkl: „Příště tě zabiju!“ Američan byl šachům zcela oddán, vše ostatní pro něj bylo ztrátou času. Zřejmě právě to je jeho problém.
„Bobby není blázen,“ tvrdí šachová hvězda Viktor Korčnoj. „Jen se mu nedaří žít se společností. Nic jiného než šachy pro něj nikdy neexistovalo.“
