Bude to v Atlantě vrchol atraktivního večera pod názvem Friday night fights čili Páteční noc bojů.
Zaplněná aréna Civic Centre si poslechne českou hymnu. "Je to pro mě výzva, životní šance. On je šampion, já outsider. Cítím se jako Rocky, když ho ve filmu hodili do ringu jasnému favoritovi. Proč bych nemohl vyhrát taky. Nerad bych tu šanci prošustroval," vyprávěl Šulgan, než v pondělí do USA odletěl.
Ameriky se nebojí
Dosud nikdy v historii se český boxer nepostavil v profiringu do tak sledovaného zápasu. Lukáš Konečný sice vyhrál už 20 utkání v řadě, ale do Ameriky, která je kolébkou profesionálního boxu, se zatím neprotlačil.
"Pozvánky do Států jsou, ale čeští boxeři většinou z obav před porážkou nikam neodletí. Nechtějí riskovat," tvrdí Šulganův manažer a trenér Antonín Novák.
|
Robert Šulgan |
A Šulgan se nebojí? "Ne." Jeho soupeř je vyšší, těžší, zkušenější a patří mezi širší světovou špičku.
Za celou kariéru prohrál jediný zápas, čtyři pětiny soubojů ukončí zásahem před limitem. Navíc v Atlantě je doma. Loni se schylovalo k jeho bitvě s Lennoxem Lewisem o profesionální trůn, z toho však sešlo.
"Určitě mě podcení, to je moje šance," věří si Šulgan. Možná to zní příliš pyšně, ale boxer hlásí: "Chci vyhrát. Vždycky to tak cítím."
Pokud by to dokázal, nabídky k zápasům se mu jen pohrnou. Odměna za zápas se příště může blížit třeba milionu korun. "Už jen to, že si mě pozvali, je ohromné. I kdybych třeba prohrál, určitě si mě všimnou," říká Šulgan, který se narodil v Třinci, bydlí v Olomouci a boxuje v Brně.
V Americe už boxoval. Po vojně odletěl na zkušenou do Severní Karolíny, kde pracoval, a pak se přihlásil do turnajů o 500 dolarů pro kluky z ulice.
Vyhrával a v roce 1999 vstoupil mezi profesionály. Ale naletěl prvnímu manažerovi, který přišel, proto se vrátil domů. "Jak jsem se protloukal světem, nabíral jsem sebevědomí. Snad mi k něčemu bude."
Teď čeká odhodlaného Šulgana druhá šance. "Nemám páru, co se mnou ta atmosféra udělá. Ale pořád myslím na to, abych udělal co nejlepší zápas. Vydržet celých osm kol? To by byla paráda. Vyhrát? To by byl sen."
A když dostane nakládačku? Vrátí se do Olomouce, dál bude pracovat jako ochranka v prosenickém cukrovaru, nonstop na telefonu, a bude čekat na šanci číslo 3. "Ale já si nepřipouštím, že bych dostal do čumáku." Pro štěstí má s sebou malou boxerku, zlatou rukavici na řetízku.
