Ale co jiného může postavit na vrchol ankety sportovce než zlatá olympijská medaile? Ta z Turína byla pro Jihočešku první v kariéře, vybojovaná obří vůlí.
Ve svém předem ohlášeném posledním olympijském závodě v životě dokázala porazit nejen soupeřky včetně podivně nadupané Šmigunové, ale i vše kolem.
Třicetikilometrové závody nikdy nevyhledávala. Sníh nebyl takový, jaký má ráda. Musela se vyrovnávat s očekáváním všech sportovních fanoušků i lidí kolem sebe. Zachraňovala pověst sportu, jeho dotace na reprezentaci ze státních peněz. Všechno zvládla a vyhrála.
Za to dostala odměnu, kterou jí předtím třeba nadopované závodnice upřely. Hned v cíli věděla, že se zlaté olympijské medaile dočkala. Má pro sport samé pozitivní vlastnosti. Neúnavně dře. Umí výsledku podřídit všechno.
Nikdy nebyla negativně spojena s dopinkem, proti kterému se sama rezolutně staví. Kdo ví, o kolik úspěchů by měla na svém účtu více, kdyby byly všechny závodnice čisté jako ona. Kdyby jen poctivě trénovaly a závodily.
Kateřina Neumannová bude jednou českému sportu chybět. Chtěla odejít už po této sezoně, i když je stále na vrcholu. Zatím stihla vyhrát dva závody Světového poháru. Oba na 10 kilometrů, volně i klasicky.
Mohla by běhat dál. Je trvale ve světové špičce, kam se dotrénovala s přibývajícím časem. Druhý v letošním roce je Karel Poborský. Zasloužil se o postup českobudějovických fotbalistů do I. ligy a hrál na mistrovství světa.
Třetí je krasobruslař Tomáš Verner. I on byl na olympijských hrách a je mezi nejlepšími ve svém oboru na světě.
Čtvrtý Roman Turek je v hokejové extralize osobností. V rozhodujících zápasech českobudějovický tým vždy podržel. I v play-off.
Tereza Huříková se letos poprvé podívala do vyšší kategorie. I tam se na horském i silničním kole prosadila.
