Jejich domovina leží kdesi uprostřed jižního Atlantiku. Vypadá jako malá tečka inkoustu, která ukápla kartografům do mapy. Nejbližší velká masa pevniny je 1200 mil daleko, nejbližší sousedé (je jich 300) obývají sopečné ostrovy Tristan da Cunha, přes patnáct set mil na jih.
Ostrov Svaté Heleny je zámořským územím Velké Británie. Žije tam 4000 lidí, kteří ještě nestihli postavit startovací dráhu pro letadla. Takže když se chcete někam dostat - třeba do Indie - pak to trvá opravdu dlouho.
"My jsme byli na cestě 33 dní," vypočítal 44letý Carlos Yon, který na Hry Britského společenství vyrazil bojovat mezi střelci. "Naše jediné spojení se světem je loď jménem RMS St. Helena, na cestu do Kapského města jsme vyrazili 26. srpna. Hry začaly 3. října."
Osmnáctiletý Rico Yon zase říkal, že ta loď jezdí docela často. "Asi tak jednou za šest týdnů."
Čtyřčlenný tým Svaté Heleny, nejmenší ze všech 71 výprav v Dillí, strávil na první části trasy pět dní. A kdyby nefoukal příhodný vítr, asi by to bylo víc. "Bylo těžké se cestou udržovat," říkal Carlos. "Na lodi jsou zbraně zakázané. Dřív se na palubě střílelo na hliněné holuby, ale teď už se to nesmí."
Na cestě do Indie strávili tolik času, že všichni stihli oslavit narozeniny. "Dva z nás je měli na moři," povídal Carlos. "Kapitán byl fakt příjemný, nechal upéct dva dorty."
Rico kvůli hrám opustil ostrov teprve podruhé v životě. Z vulkanického ostrova s rozlohou 410 kilometrů čtverečních cestoval do města s populací 17 milionů lidí. "Všechno je tady strašně rychlé," svěřil se mladší ze střelců reportérovi BBC.
"Je to tady hektické," přiznal i ten starší, když se zaposlouchal do troubení taxíků. "U nás se smí jezdit maximálně 30 mil za hodinu a navíc tam taková auta ani nemáme."
Pak zakroutil hlavou a říkal: "Už toho mám celkem dost, většinu dní mě z toho hluku bolela hlava, klesla mi tepová frekvence a mám problém udržet hlaveň. Pořád se mi třese ruka."
Přesto je pro celou výpravu ctí, že mohou reprezentovat svoji vlast na globální sportovní akci. "Na olympiádu nesmíme, náš vrchol je tady," řekl Carlos. "Jsme tak izolovaní, že jediná soutěž, kterou známe, je mezi dvěma týmy našeho ostrova."
Exotičtí střelci v životě neviděli 50metrovou střelnici, doma na ostrově nemají trenéry a Carlos teprve loni získal vlastní zbraň. Z druhé ruky.
Přesto sebevědomě tvrdil: "Rád bych si s sebou domů odvezl zlato." V soutěži dvojic vleže pak Carlos s Ricem skončili osmnáctí z 19 dvojic.
Jen pár z Antigui a Barbudy jejich zklamání zmírnil.
