Na zápas o všechno čekali čtyřicet dní, nakonec ho ale zvládli. Basketbalisté MMCITÉ Brno, poslední celek Kooperativa NBL, porazili prvoligového vyzyvatele z Hradce Králové 83:63.
„Jsem rád, že to dopadlo dobře. I když jsem si vlastně jinou možnost ani nepřipouštěl,“ říká generální manažer klubu Martin Pavelec.
Co bylo na tom dlouhém čekání nejhorší?
Nikdo už s námi nechtěl hrát přátelské zápasy. Všichni měli po sezoně a rozpouštěli tým. Naši hráči celou dobu čekali na zápas, který rozhodne o tom, jestli se dá sezona považovat aspoň částečně za úspěšnou, nebo skončí totálním průšvihem. Vyplynulo to ze situace, kdy nikdo z prvoligových týmů jasně neřekl, že baráž chce hrát. Jejich přístup k baráži byl takový, že si jdou něco zkusit.
Teď si konečně můžete oddechnout, že?
Po těch dlouhých dnech čekání je to opravdu úleva. Hráčům patří dík za to, jak profesionálně se k baráži postavili. Jsem rád, že to všichni vzali zodpovědně a odvedli dobrou práci. Zápas byl z naší strany malinko nervozní, šlo vidět, že jsme dlouho nehráli. Postupně jsme se do toho ale dostali.
„Záchrana není nic nadstandardního, co by vyžadovalo nějakou megaoslavu.“ Martin Pavelec |
Nakolik vám pomohly speciální tréninky bývalého atleta Svatoslava Tona?
Tým měl vlivem zranění nebo různých výpadků rezervy v kondici. Proto jsme připravili zkrácený tréninkový cyklus. Šlo vlastně o letní přípravu ve zkrácené verzi. Projevilo se to výrazně. I díky Sváťovým tréninkům kluci baráž zvládli. Myslím, že jim to něco dalo také do jejich další kariéry.
Co udělat pro to, abyste příští sezonu barážové starosti neřešili?
Nechci teď dělat zásadní soudy. Letos nás poměrně výrazně ovlivnila zranění ze začátku sezony. Nemáme až tak široký kádr, abychom dokázali všechna místa zalepit. Bude potřeba do týmu zapracovat mladé hráče tak, aby se dostávali více na palubovku. Třeba v utkáních, která jsou rozhodnutá. Je důležité, aby nabírali zkušenosti a otrkali se. Když nemají zkušenosti, snadno dělají chyby. Musíme si z vlastních řad vytvořit širší kádr.
To si ale vyžádá nějaký čas...
Přesně tak. Pokud chceme pracovat s odchovanci, není to otázka jednoho roku. Než hráč plnohodnotně dozraje, trvá to alespoň dva roky. Přestože na to někteří z nich mají už teď. Obecně vzato, když vidím potenciál některých našich odchovanců, o budoucnost nemám absolutně strach. Jen s nimi musíme systematicky pracovat.
Už víte, kdo bude tým v nadcházející sezoně trénovat?
Ještě budeme chvíli tajnůstkařit. Jsme v určitých jednáních, ale myslím, že už se blíží k závěru. Věřím, že do konce května oznámíme jméno nového kouče. Pak půjde o systémové propojení v řadách trenérů. Bylo by dobré, aby kontakt mezi trenérem A-mužstva s trenéry mládeže byl těsnější. Jak to bude vypadat, to si povíme, až budeme znát konkrétní jméno. Nějaké varianty už máme připravené.
Zdá se, že jste v plném pracovním nasazení. Stihl jste vlastně s hráči oslavit záchranu?
Já určitě oslavovat nebudu, raději se vrhnu do další práce. Udrželi jsme soutěž, a tím jsme splnili úkol. Z mé pozice to není nic nadstandardního, co by vyžadovalo nějakou megaoslavu. Oddechl jsem si a teď budu věnovat energii do toho, abychom kvalitně zajistili nadcházející sezonu. Není na co čekat, oproti loňsku máme měsíc a půl skluz. Hráči ale samozřejmě oslavičku měli, možná ještě probíhá. Upřímně jim přeji, aby si vyčistili hlavu.
Můžete z pozice šéfa klubu udělat něco pro to, aby účastník baráže za rok nemusel čekat na soupeře tak dlouho jako vy?
To je velmi ožehavé téma. Jsou tendence s tím něco udělat. Ve hře je víc variant, je to otevřené. Myslím, že basketbalová federace sama ví, že situace není úplně šťastná.
