Ujel celému startovnímu poli, které ještě na kruté trati zbylo, a v cíli zvedal ruce vítězně nad hlavu. Podruhé tak poznal, jak slastný je pocit navléknout trikot šampiona s národní trikolorou.
Po nedělním závodu v Kyjově musíte být v ohromné euforii?
Paráda. Tenhle titul je pro mě obrovsky prestižní. Je pro mě třešničkou na dortu v závěru mé jezdecké kariéry.
Není vám líto Martina Mareše, který mistrovský dres obhajoval?
Odnesl to, co já jsem odnášel patnáct let předtím. V každém týmu, kde jsem působil, jsem měl za úkol hlídat ty nejlepší. To je těžká pozice. Je to dar. Jezdíte s elitou, ale ti se hlídají navzájem v hlavním poli. Léta jsem dělal prostor já, teď ho dělal on. Symbolicky se mi to vrátilo a cítím v tom spravedlnost, byť tituly sbírám až po třicítce.
Překvapilo vás odstoupení Františka Raboně?
Tihle skvělí cyklisté jedou buď o mistra, nebo vůbec. Proto to v cíli vypadalo jako velká převaha PSK Whirlpool, ale reálně to tak nebylo. Favorité vzdali, protože nemohli bojovat o zlato. Druhé místo nikoho nezajímá.
I díky tomu držíte titul vy. Je to pro vás satisfakce?
Jsme sice nejsilnější domácí tým, ale má to druhou stranu mince. Všichni se na nás domlouvají a nic nám nedají zadarmo. Je to boj Whirlpoolu proti zbytku. Mě osobně překvapily naše sezonní krize a výpadky. Ale na šampionátu jel výborně celý tým.
A vy sám jste měl problémy?
V Rakousku jsme odjeli 170 kilometrů v dešti. Nebylo to nic jednoduchého. Do středy mě bolelo v krku a vůbec jsem netušil, jestli na mistrovství budu startovat. Krční mandle jsem měl jako tenisové míčky, nemohl jsem polykat a čekal jsem, co se bude dít dále. Riskoval jsem jízdu takhle odpočatý, také jsem se dvě třetiny v Kyjově trápil.
Nakonec jste nastoupil a dostal se do trháku s Kadlecem z Dukly. Velmi dobře se znáte. Proběhlo tam nějaké taktizovaní?
Vůbec ne. Vím, že pro něj by bylo druhé místo obrovským úspěchem. Ale v tu chvíli, o které mluvíte, zbývalo 60 kilometrů do cíle. Kdybychom takhle jeli dál, věřím, že pro něj i Duklu by to bylo vítězství v jejich složení. Závod vlastně dojížděl sám.
Očekával jste, že závod natolik vygraduje a že dojde k tolika nástupům?
Trochu mě to překvapilo. Jako jeden z nejstarších cyklistů jsem na mistrácích zvyklý, že se vyrazí vlažně a nikdo nemá odvahu jet od začátku nadoraz. Tady jsme byli všichni po 100 kilometrech na dně sil, až posléze se závodilo volněji. Tudíž všechno bylo obráceně než obvykle.
Co jste si říkal, když se k vám zezadu blížili Kozubek s Marešem?
Zaútočil jsem první, abychom měli výhodu v obsazení prvních příček. Věděl jsem, že pokud dojedeme ve dvou, máme titul. Když nás dorazili, byla to pojistka, kdyby na mě padla krize nebo přišel defekt.
Nakonec máte druhý titul za tři sezony. Jste spokojený?
Prožívám to opravdu hodně. Vždycky jsem chtěl vyhrát novoborskou Bohemii, mistrovství republiky a snil o ježdění mezi profíky. Bohemka se nejezdí, u profíků nejsem, ale vyhrál jsem "mistrák" (úsměv). Splnil jsem si jeden z dětských cílů.
Příští rok vám bude 35 let. Je to možná pěkný konec kariéry, že?
Nechci dělat žádná prohlášení o konci. Naplánoval jsem si kariéru do konce příští sezony s tím, že chci bojovat o vítězství a být hodně platný člen týmu. Poslední rok rozhodně nebude na dojetí pro důchod.
Zklamaný Martin Mareš: Do cíle jsme všichni lezliCelý týden cyklista Martin Mareš nemyslel na nic jiného než na obhajobu mistrovského trikotu v silničním závodě. Titul do hradecké stáje PSK Whirlpool nakonec dorazil. Jenomže v rukou jiného majitele. "Šli jsme do závodu hlavně s tím, že chceme trikot udržet v týmu. To se podařilo. Toužil jsem samozřejmě vyhrát," vypráví lehce zarmouceně Mareš.
|
