To, o čem celé Španělsko dosud jenom snilo se tak stalo skutečností. Orantes, Santana, Emilio Sanchez, Bruguera, Moya, ti všichni jenom sledovali, jak jiné země sbírají výhry v nejslavnější z týmových tenisových soutěží. Až na sklonku století, jež světu Davisův pohár dalo, dokázal tým bez hvězd prorazit. Vždyť ze čtveřice účinkujících lze snad jedině Alexe Corretju považovat za hráče světové špičky.
Španělsko Davis Cupem žilo. Noviny přinášely několikastránkové rozbory horující za vítězství, televizní stanice starající se o přenosy věnovala finále vůbec nejvelkorysejší podmínky v dějinách soutěže, do hlediště si cestu našel i král Juan Carlos s chotí. Horkokrevní domácí fandové často nedokázali udržet nervy na uzdě a svým chováním australské hráče značně pobuřovali. I to však na něco ukazuje: chtěli moc vyhrát.
Po finále ukázala legenda australského i světového tenisu svou velikost, když bez hořkosti ocenil výkon soupeřů. "Přijeli jsme sem obhajovat titul, ale protivník byl dnes lepší," uznal. Hned vzápětí ale předesla, ať se Španělé těší na odvetu: "Až se příště setkáme, bude se hrát na to, co žerou krávy - na trávě."
 Španělsští hráči se vrhají na Juana Carlose Ferrera poté, co ve finále Davisova poháru získal rozhodující třetí bod . |
