Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Sourozenci Poznarovi: házenkářka je v reprezentaci, fotbalista chce do ligy

Momentka z mezistátního zápasu: v akcí je Pavla Poznarová. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

15 2010
Třiadvacetiletá Pavla Poznarová už získala mistrovské tituly se Zlínem i s francouzskými Métami, házenou si zahrála také v Řecku. Její o dva roky mladší bratr Tomáš trpělivě čekal na šanci ve zlínském fotbalovém klubu. Nyní by měl být jedním z útočníků, kteří klubu pomohou k návratu do české nejvyšší soutěže.

Sestry Williamsovy spolu soupeří v tenise, dvojčata Bryanova to ve stejném sportu coby pár dokonce dotáhla na čelo deblového žebříčku a Eva a Pavel Romanovi získali společně v šedesátých letech čtyři tituly krasobruslařských mistrů světa.

Historie i současnost sportu zná spoustu sourozeneckých příběhů. Tomáš a Pavla Poznarovi se však vydali každý do jiného sportovního odvětví. Nyní však přichází doba, kdy se z obou stávají stabilní součásti zlínských klubů.

Jednadvacetiletý Tomáš Poznar by se letos měl naplno začít prosazovat v útoku druholigových fotbalistů. Jeho o dva roky starší sestra Pavla už s házenkářským klubem získala mistrovský titul, vyzkoušela si angažmá ve Francii a Řecku. Nyní se snaží Zlín přivést znovu na ty nejvyšší příčky.

Jak fandíte jeden druhému?
Tomáš:
Když před pár lety začala ségra hrát pravidelně za Zlín, nevynechal jsem ani jeden její zápas. Byl jsem její velký fanoušek. Zlín hrál tehdy zrovna velice dobře a jí to šlo taky mimořádně.
Pavla: Jako malí jsme byli celý víkend na házené a fotbale, vzájemně jsme se podporovali. Teď je to horší, protože se nám zápasy často kryjí a každý k tomu máme ještě povinnosti. Ale pokud mám čas, tak se na bráchu moc ráda zajdu podívat.
Tomáš: Vždycky, když to jde, tak jdu.

Jak to vlastně řeší vaši rodiče, když hrajete oba zároveň?
Pavla:
Už odmalička to dělali tak, že se oběma snažili měřit stejně. Ve všem. Co měl jeden, musel mít i druhý. Oba nás hodně podporovali a vždycky to nějak vymysleli, aby naše zápasy dali dohromady.

Pavlo, znáte se s fotbalisty?
Pavla:
Kluky, kteří s bráchou hrají, znám dobře. Jsou skoro mojí věkovou skupinou. Jsou fajn, dá se s nimi normálně popovídat.

A co házenkářky, Tomáši?
Tomáš:
Znám se s většinou holek. Party jsou podobné, drží pospolu. Jeden na druhého tam nedá dopustit. Rozdíl je jenom v tom, že ony jsou skupinou holek a my jsme zase skupinou kluků. Pamatuju si, že v roce, kdy Zlíňačky vyhrály titul, měly velice dobrou partu, to byly skvělé holky.

Pavlo, zkoušela jste někdy fotbal?
Pavla:
Samozřejmě. Když jsme byli malí, hráli jsme ho s bráchou na zahradě. Taťkovi jsme tím bořili okapy, omítka mu padala a z trávy nás vyháněl, protože ji pečlivě udržoval. Byl z nás nešťastný. Ale jinak jsem na fotbal fakt levá, já radši hraju rukama.

A jak jde bráchovi házená?
Pavla: On má všeobecný sportovní talent, jde mu snad úplně všechno. Kdyby si šel se mnou zaházet, možná bych úplně vyhořela... Navíc je to chlap, že jo?
Tomáš: Určitě bys mě převálcovala. Vždyť já jsem házenou zkusil jenom na základní škole. Hrával jsem spojku. Vždycky jsem se tlačil na post, kde hrála ségra, protože jsem se od ní snažil okoukat, co se má jak dělat.

Vaše sestra pravidelně hraje za národní tým. Mohl by i z vás někdy být reprezentant?
Tomáš: Reprezentace, to je krásná příležitost. Se všemi kluky, kteří teď v jednadvacítce jsou, jsem hrával. Ségře to přeju, i já bych se tam chtěl jednou dostat, ale čeká mě ještě dlouhá cesta. Teď se chci prosadit ve Zlíně, s ním se pokud možno probojovat do první ligy. Pak můžou přijít další mety.
Pavla: Ve fotbale je to hrozně složité. Je tam obrovská konkurence, vždyť je to v Česku sport číslo jedna. Všichni kluci od dětství hrají fotbal nebo aspoň kopou do míče. Každý sní o tom, že ve fotbale něco dokáže. Ale člověk musí být extrémně dobrý, zároveň je taky potřeba, aby si vás někdo všiml a dostal jste se v kariéře zase dál. Je to jiné než v házené. I když makat na sobě musíte tam i tam.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze