Jak jste prožíval další z vítězných závodů Gabriely Soukalové?
Na střelnici jsem byl jen na začátku, na nástřelu, pak tam zůstal Jindra Šikola jako trenér ženského týmu. Já seděl u počítače a hlásil informace na trať. Ale netajím, nervozní jsem byl.
Vaše svěřenkyně si po smíšené štafetě stěžovala, že byla bez jiskry, že ji chybí trénink na sněhu. A pak předvedla skvělý běžecký výkon. Jak to?
To je lepší varianta, než kdyby se cítila dobře a pak to nejelo, ne? Tohle je normální věc, sportovec není stroj. Její pocity bych přičítal k tomu, že ještě není rozzávoděná. Ale ve vytrvalostním závodě si s tím poradila výborně, od začátku byla vepředu, neponechala nic náhodě a co předvedla ve finiši, je skvělé. Sjet deset vteřin na Kuzminovou je výkon.
Soukalová začala s vámi a s mužským týmem trénovat teprve před letošní sezonou. Neříkejte, že se po takových slovech, jako pronesla po štafetě, jste se necítil víc pod tlakem.
Kecal bych, kdybych řekl, že ne. Ale spíš to je pořád takové očekávání. Člověk nikdy před sezonou neví, jaké to bude, ale snaží se těm sportovcům co nejvíc pomoct. Ale ještě víc než já je nervózní Irča Česneková, naše masérka.
Soukalová v závodě dvakrát minula. Jaké byly ty rány? Zejména po stojce kroutila Soukalová nespokojeně hlavou.
To byla těsná rána "na osm hodin", smolná kalibrovka. U položky vleže lehce foukalo, reakce na vítr možná nebyla úplně správná, ale jelikož střílí dobře, ty rány udržela. Až na jednu.
Bilance Soukalové z posledních pět závodů je pět vítězství...
... no, je to dobrá závodnice!
Sezonu začala ve velkém stylu. Jste připraveni, že se od ní bude hodně očekávat? I na olympiádě v Soči.
Na olympiádu budou ladit všichni, my taky. Uvidíme, jak to půjde. Teď je příliš brzy o tom mluvit, v březnu budeme moudřejší.
