Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Soukalová z Kontiolahti: Práci mám letos odvedenou, tohle je třešnička

Biatlonistka Gabriela Soukalová | foto:  Michal Sváček, MAFRA

14 2014
Tu a tam zakašlala. Ani po devíti dnech s antibiotiky se totiž Gabriela Soukalová necítí ideálně. Přesto skončila ve čtvrtečním sprintu Světového poháru v Kontiolahti sedmá a posteskla si: "Bojím se ale, že druhý start, to už nebude ono."

Jaký byl první poolympijský závod?
Myslela jsem, že to bude těžší, jelikož jsem dlouhou dobu nic nedělala. Že třeba víc zazdím střelbu. V tréninku se mi jezdilo špatně, ani jsem dobře nestřílela, takže být do desítky je pro mě super výsledek, vlastně můj druhý nejlepší letošní sprint. 

Po návratu ze Soči jste měla zánět průdušek, brala antibiotika. Odpočinula jste si vůbec?
Snažila jsem si, ale spíš to byla otrava. Měla jsem několik dnů horečky kolem 38. I po sedmi dnech antibiotik jsem si dokonce naměřila 37,5, tak mi je doktoři dali ještě na další dva dny. K tomu rýma, špatné dutiny a kašel. 

Kdy jste vlastně onemocněla? Okamžitě po příjezdu ze Soči?
Asi mě dodělala cesta z olympiády. Špatně snáším klimatizaci v letadle a jak jsme byli unavení, nevyspalí... Člověk se tam hrozně vydal a pak byl zranitelnej. 

Musela jste kvůli zdravotnímu stavu omezit oslavy?
S rodinou jsme si ťukli, ale sestra říkala, že to pořádně oslavíme až po sezoně. Byla jsem ráda, neměla jsem na to ani pomyšlení. V Jablonci jsme měli přijetí na náměstí, což bylo hrozně prima. Mile mě překvapilo, jaká spousta lidí se tam sešla. Ale to už jsem cítila, že nejsem úplně v pořádku a nemohla se tam moc zdržet. Škoda.

V prvním poolympijském závodě Světového poháru v Pokljuce jste nestartovala. Bylo to těžké rozhodnutí?
Pořád jsem chtěla jet, ale když jsem pořád měla zvýšenou teplotu, nemělo to cenu. Už cesta tam by mě dodělala.

Část biatlonistů se navíc ve Slovinsku nevyhla lehkému poolympijskému útlumu. Neříkala jste si: Možná je dobře, že tam nejsem?
Takhle to nevnímám. Řešit, že skončím blbě, to vůbec. V biatlonu je riziko vždycky. Spíš mě mrzelo, že jsem se na konci olympiády cítila líp a líp, byla hrozně namotivovaná závodit, ale nešlo to. Bylo rozumné pořádně se doléčit. A když jsem pak v televizi viděla, jaký vítr byl v Pokljuce. Muselo to být těžké. 

Kdy jste začala s tréninkem před Kontiolahti?
Trénovala jsem tři dny, mám za sebou čtyři tréninky. Ten první byl nepříjemný. Po antibiotikách jsem se cítila taková gumová a bez síly. Ani na trati to ve sprintu nebylo to, na co jsem byla zvyklá ze Soči. Po antibiotikách nějaký čas trvá, než se člověk dá dohromady. 

Přesto jste měla pátý nejlepší běžecký čas. S tím byste mohla být spokojena, ne?
Myslela jsem, že to bude horší. Ale nebyl to žádný propadák.

Hodně vás mrzí poslední netrefená rána vleže?
Jo, ale na mě je jednička ve sprintu super. Jsem schopna tam nasázet víc chyb. 

Letos si stýskáte, že vám sprinty nesedí. Čím byl ten v Kontiolahti jiný?
Už to beru, že máme po vrcholu sezony, že ty momentální závody jsou vlastně za odměnu. Nijak zvlášť jsem nepomýšlela na výsledek. Po tom všem je pro mě umístění v desítce krásné, jsem opravdu nadmíru spokojená. Práci mám letos odvedenou, tohle je třešinka na dortu. 

Užíváte si závody po olympiádě víc než ty předolympijské, kdy jste byla hodně pod tlakem?
Určitě! Rozdíl je velký. Předtím jsem pořád měla pocit, že něco musím dokazovat. Je těžké držet výkonnost neustále v absolutní špičce. Zvlášť, když vám třeba nepřeje zdraví...

Pořád ale můžete zakončit sezonu v TOP 5. Láká vás to?
Nevěřím, že bych tam mohla být. Je před námi dost závodů, ještě dojde ke změnám. Vlastně mi přijde jako zázrak, že se tam nahoře pořád ještě držím, když jsem tolik závodů uplynulý víkend vynechala.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze