Dopoledne absolvovala silový trénink, pak ji čekalo několik rozhovorů. Rozdávala je ještě z pozice vedoucí ženy Světového poháru. Teprve po stíhacím závodě se rozloučila se žlutým dresem, třetí příčka katapultovala do vedení v hodnocení SP Norku Toru Bergerovou.
Soukalová sledovala druhou polovinu dramatického klání u trati. "Když jsem viděla, jak jede Andrea Henkelová na špici, řvala jsem na ni v poslední rovince. Měla jsem hroznou radost, ona je skvělá," vypravovala 24letá biatlonistka.
Hlasitě hnala do cíle i týmové kolegyně Veroniku Vítkovou (27.) a Jitku Landovou (45.). "Užila jsem si to i z pozice diváka, fakt."
Bouřlivá kulisa na tribunách a podél trati ji zcela pohltila. "Bylo to úplně fascinující, šel mi mráz po zádech."
Poprvé se tak biatlonová kometa vcítila do role českých fanoušků, okusila jiné než závodní napětí. "Sledovat to vedle tratě jsou docela nervy. Člověk si to na střelnici, když je to jen na něm, tolik neuvědomuje."
V neděli ale opět naskočí do stopy, posledním předolympijským závodem je štafeta. "Těším se moc. Jsem závoďák tělem i duší. Jen doufám, že to holkám nezkazím, všechno na flintě bude držet a nebudu zmatkovat."
Malorážku už má opravenou, rozlomený závěr ze sprintu nahradil nový. A zatím se s ním česká biatlonistka sžívá poměrně dobře. "Když s tím párkrát na pokoji zasuším a sehraju se, mohla bych si na to rychle zvyknout. Není to až tak velká změna, aby se to nedalo během několika tréninků naučit."
Na chvíli ji dokonce zamrzelo, že s novou součástkou nezačala jezdit už dříve, v létě. "Je to docela fajn, přirozenější než to co jsem měla předtím."
Jelikož jsou biatlonisté na své zbraně citliví, vyznívají její věty tři týdny, které zbývají do prvních biatlonových závodů v olympijském Soči, pozitivně. "Měla jsem strach, jestli se to za tři týdny stihnu naučit, ale pro můj pocit je to zatím fajn," dodala Gabriela Soukalová.
