Nejlepší česká biatlonistka odešla v létě od reprezentačního kouče žen Jindřicha Šikoly a začala se připravovat s týmem mužů a jejich trenérem Ondřejem Rybářem! "Právě jsem s nimi absolvovala třítýdenní soustředění na Pokljuce," oznamovala.
Co vás k takovému "přestupu" vedlo?
Možná vzor Zuzky Hejnové, která také trénuje s muži. Říkala jsem si: Kluci jsou pro mě výhodná partie, mohla bych se za nimi vytáhnout. Trénink je o hodně náročnější než dřív. Mám co dělat.
Nebojíte se, že vás trénink s muži zahltí?
To se uvidí. Na druhou stranu, nejsem přesvědčená, že kdybych setrvala tam, kde jsem byla doposud, mělo by to přínos. Je to diskutabilní. Tuhle možnost jsem uvítala. Když se dívám dál, než jen k olympiádě, vidím v tom velký krok do budoucna.
Zuzana Hejnová letos po spojení s muži ani jednou neprohrála...
To opravdu smekám před jejím uměním. Nemyslím si, že by to mohl být i můj případ. Ale bylo by fajn, udržet se v celkovém pořadí Světového poháru v první patnáctce.
Moment, naposledy jste byla šestá.
No tak plus mínus.
Jak složitý ten přechod pro vás byl?
Potěšilo mě, že Ondra Rybář na moji prosbu přistoupil. Já už s tím za Ondrou jednou byla, ale pak jsem to nechala ležet. Až zase teď. Ten nápad se nezrodil ze dne na den. Ondra je člověk, kterého znám v podstatě od narození. Plně mu důvěřuju a věřím, že v tom, co dělá, je výborný. Profesionál každým coulem.
Jak vás muži mezi sebou přijali?
Byla to velká změna. Ale v jejich kolektivu se cítím dobře, mají bezvadnou partu, jsou to osobnosti. Moc si vážím toho, jak mě mezi sebe přijali a jak jsou na mě hodní. Doufám, že mě moc nerozmazlují.
Čím vás rozmazlují?
Přijdou, jestli nepotřebuju pomoct s taškou a tak. Pak přijedu ze soustředění domů a čekám, že mi i přítel hned přiběhne pomoct.
Přece jen: rozhodla jste se odejít od žen uprostřed letní přípravy. I to je netradiční.
Od jara jsem se snažila rozhoupat a pořád bylo rozhodnutí na vahách. Ale pak jsem si řekla, že když ho budu pořád odkládat a nevrhnu se do toho po hlavě, tak ten plán třeba nikdy neuskutečním. Navíc jsem začala spolupracovat s psychologem, který mě k tomu kroku posunul.
Vabank hra před olympiádou?
Přesně tak. Ale já se v mužském týmu cítím dobře. Bylo to srdeční rozhodnutí, řídila jsem se intuicí.
Dostala jste od Ondřeje Rybáře nějaké podmínky?
První byla, že musím všude chodit včas a nesmím si zapomínat věci.
To řekl s vážnou tváří?
Ano. Řekl, že tým není žádný holubník a že se budu muset přizpůsobit pravidlům, jinak mám smůlu. Byl na mě přísný. Ale já chápu, že to je na místě. On od nás chce profesionální práci, jakou dělá on. A kdyby se to neskloubilo, byl by to problém.
(Reprezentační kolega Ondřej Moravec dodává):
Toho jsme se báli nejvíc, těch Gábininých pozdních příchodů, kterými je známá. Ale zatím se Gábina drží. Dokonce někteří kluci chodí ještě dýl než ona. Všechno funguje bez problémů. Jasně, trénujeme trochu víc. Bylo by blbý, kdybychom trénovali míň než holky. Naše složení tréninku, který je založený víc na síle, pro ni bude ze začátku celkem dřina. Ale když si na to zvykne... Má teď v nadsázce jen dvě možnosti: buď bude vyhrávat o minutu, nebo to nezvládne. Já věřím, že si nastaví své tempo a zahlcení se vyvaruje.)
O víkendu vás čeká v Letohradu mistrovství republiky v letním biatlonu. Co pro vás tato biatlonová odnož znamená?
Nedílnou součást přípravy a dobré porovnání, jak na tom kdo během přípravy je. Pro někoho je to motivace, pro někoho moc ne. Mně osobně víc sedí normální lyže. Odraz na těch kolečkových je jiný, na normálních jsem víc senzitivní.
