O basketbalové profesi osmnáctiletého mladíka už dlouho není pochyb. Vyrostl jen něco přes 180 centimetrů, ale rychlost, přehled, dravost i přesná ruka mu nescházejí. Přesně to má správný střední rozehrávač mít.
A ještě jedna vlastnost by takovému hráči chybět neměla: vůdcovské schopnosti. Michal Šotnar byl kapitánem českých juniorských šampionů USK Future Stars a reprezentační osmnáctky. V obou týmech dirigoval hru i vítězné oslavy.
Mezi nejlepšími hráči v Česku o uznání teprve usiluje, ale vybojovat si ho chce co nejdřív. "Ze začátku jsem nastupoval s velkým respektem, vždyť to bylo proti Wrightovi z Pardubic nebo prostějovskému Lawrencovi," přiznává se mladý basketbalista.
"Ale pokud už na hřišti jsem, snažím se jim hrát do těla a bejt jim nepříjemnej. Myslím, že se mi to docela daří," dodává sebevědomě.
Premiéru mezi elitou si Šotnar odbyl už v závěru loňské sezony. To byl ale v USK za kandrdase. Letos už má svou odpovědnost. Patnáct, dvacet minut u něj není žádnou výjimkou.
"Neangažoval se žádný cizinec, takže to padlo na nás na mladý hráče. Ze začátku jsem to nezvládal. Co v dorostu vycházelo, v áčku nešlo. Musel jsem si zvykat. Už teď se to o hodně zlepšuje. Ale ještě před sebou mám hodně práce," vzpomíná na vstup do elitního týmu USK Praha.
Prvotní zlom prý nastal s povedeným duelem v přípravě proti Welsu. "Od tý doby mi to přece jen jde líp," oddechl si Šotnar. Jeho nejlepší ligové utkání pak přišlo v Prostějově, kde vysokoškoláci dlouho bojovali o výhru - i díky Šotnarovým devíti bodům a čtyřem asistencím.
Michal Šotnar (vpravo) z USK Praha proniká kolem svitavského Tomáše Macely
Od té doby působí na hřišti sebevědomě. Takřka ve všech aspektech se zlepšuje. Jen střelecky za očekáváním stále ještě zaostává. Roli zakončovatele si teprve musí zasloužit. "Byl jsem zvyklej, že jsem nejlepší střelec, ale tady je to jiný. Pozice nedostávám, mám totiž úplně jiný úkoly, tvrdě bránit a organizovat hru," vysvětluje.
Nadějný rozehrávač se v trenérových očích během dvou měsíců dotáhl na Tomáše Vyorala, svého vrstevníka a spoluhráče z klubu i z mládežnické reprezentace. Projevila se mezi soky řevnivost?
"S Tomášem jsme i velcí kamarádi, chodíme spolu do školy, pak na střelecké tréninku. Trávíme spolu hodně času. Takže si spíš přejeme. Ale jo, nějaká rivalita tam je," přiznává Šotnar.
Michal Šotnar z české reprezentace do 18 let obchází Derricka Stewarta z výběru Michiganu
Kromě dvaceti minut v Národní basketbalové lize za USK Praha stíhá Michal Šotnar i zápasy svého "rodného" klubu - prvoligového Slavoje Litoměřice. "Tam si zahraju dost, průměrně tak 38 minut. S časem na hřišti jsem tam rozhodně spokojenej," usmívá se.
Pro kouče severočeského klubu Rudolfa Šotnara je jeho syn takřka nepostradatelný. Vedle střeleckého průměru 18,7 bodu má "junior" ve statistikách i 7,7 asistence a 4,3 doskoky na zápas.
"V sobotu hrávám mattonku, v neděli první ligu. Je to sice tvrdý, ale zatím to zvládám," dušuje se Michal Šotnar. Rozehrávač, který si na nedostatek příležitostí stěžovat nemůže.
