Davide, co pro vás titul Sportovec Plzně znamená?
Mám strašnou radost. Mezi desítkou nominovaných skvělých sportovců jsem ve vítězství nevěřil. Trošku neskromně jsem si myslel, že můžu dostata cenu za Výkon roku.
Takhle jste překvapený?
Obrovsky a moc si toho cením. Mám jen trochu strach, aby mě nezastřelili střelci, když jsem překazil obhajobu Kateřině Emmons-Kůrkové (smích).
Z vás se stal v posledních dnech sběratel vítězství v různých anketách. Vyhrál jste Jachtaře roku, teď Sportovce Plzně. Nezkazí vás sláva?
(smích) To asi nehrozí. Ty poslední dny a vítězství v anketách jsou moc fajn, to přiznávám. Beru to jako ocenění své práce a také práce celého svého týmu. Samotné vyhlašovací večery jsou také příjemné. Ale myslím, že slávy už bylo dost. A i kdyby mi do hlavy snad nějaká vlezla, což nehrozí, zase mě rychle přejde. Už v pondělí (dnes, pozn. aut.) se chystám znovu na moře a tam na přemýšlení o nějakých vavřínech rozhodně nebude čas.
Co se vám vybaví dnes, když se řekne Minitransat?
Vzpomínky na dřinu a pak velkou radost, že se to povedlo. Ale ještě spíš asi to, co mně říkali v cíli soupeři. Že všichni jezdí tyhle velké závody sedm let, než se prosadí. Já se dostal mezi špičku za dva roky.
Jaké máte plány pro letošek?
Už na konci dubna se chystám na další velký závod, tentokrát dvojic. Má název Figaro Beneto a pluje se na větší lodi z Bretaně do Karibiku. Tady nemám žádné smělé cíle, ale můj britský parťák je velký bojovník, takže nezbude nic jiného, než zase makat naplno.
