Všechny úspěchy přebíjí v jejich myslích vzpomínka na Velkou pardubickou. Myška s Maskulem nezvládli Taxisův příkop. A na jejich zaváhání doplatil svým životem Cieszymir.
„Vím, že se na mě hází špína. Já ale mám svědomí čisté,“ říká Myška, jenž se potřetí v kariéře stal šampionem mezi překážkovými jezdci.
Tolik dostihů jako letos jste nikdy nevyhrál. Stal jste se však také smutným hrdinou Velké pardubické. Jak moc vám tato událost kazí pocity z letošní sezony?
Je to velký dostih. Nikdy v něm nechcete spadnout. Vždy ho chcete dokončit. Mrzí mě, že se mi to povedlo. I když třeba neskončíte na dotovaném místě, pořád je to obrovský sportovní zážitek. Můžete si říct - kurňa, něco jsem zvládl. Když se to však takhle vyvrbí...
Tentokrát se to vyvrbilo hodně smutně.
Já mám svědomí čisté. A že na mě házejí špínu? Někde se to musí omluvit. Nevidím v tom problém, je to za mnou. Jsem přesvědčený, že Maskul nebyl zcela fit. Po zdravotní stránce to také nebylo stoprocentní. Ale já to nikomu nevnucuji. Je to můj názor a oni ať si dělají, co chtějí.
Pustil jste si Velkou pardubickou později ještě ze záznamu, abyste si v klidu prohlédl, co se na Taxisově příkopu přihodilo?
Zhlédl jsme ho na internetu. Neměl jsem důvod se k tomu nějak vracet. Moje pocity jsou jednoznačné. Jsem přesvědčený, že jsem se rozhodl dobře. Osobně mi to potvrdili trenéři Olehla a Váňa, volal mi trenér Vraj. Dá se říct, že jsem měl pozitivní reakce od opravdových dostihových odborníků, kterých si vážím. To pro mě má velkou váhu. Kdyby za mnou tito lidé přišli a řekli, že jsem něco udělal blbě, tak to bude ve mně hloubat. Budu se k tomu neustále vracet a přemýšlet, kde jsem udělal chybu. Ale pisálkové v různých debatách na internetu a páni Holčáci ať si říkají, co chtějí. To neberu vážně. Já mám čisté svědomí.
Maskulův trenér František Holčák dával pád jednoznačně za vinu vám. Podle něj jste nedodržel pokyny, abyste na Taxis nenajížděl v čele. Vyříkali jste si vše ještě osobně?
Ne. Od Holčáků nepřišla žádná reakce. Tedy kromě toho, že vše řešili přes tisk. Asi neměli zájem o moje vysvětlení. A já nemám důvod za nimi lítat a vysvětlovat, proč jsem se takhle rozhodl. Oko odborníka to zřejmě pochopí, proč jsem to takhle udělal. Řadu lidí, kteří mají s Velkou pardubickou mnohaleté zkušenosti, to trklo a poznali, proč jsem se takhle rozhodl. To pro mě má velkou váhu. A co říkají Holčáci, to mě nezajímá.
Jaroslav MyškaOsmadvacetiletý překážkový žokej. Letos působil i jako trenér, centrálu má v Radimovicích u Velkých Popovic. Za svou kariéru vyhrál 112 dostihů a majitelům koní vydělal přes 12,5 milionu korun. Potřetí v kariéře se stal překážkovým šampionem. Předtím získal titul v letech 2003 (18 vyhraných dostihů) a 2004 (14 vítězství). Letos na českých závodištích vyhrál 25 překážkových dostihů. Na prémiích vydělal majitelům koní 1 605 650 korun. Dvakrát zvítězil i v italském Meranu a jednou v Bratislavě. V letošní sezoně vyhrál v Pardubicích tři dostihy první a vyšší kategorie. S Klipem zvítězil v 1. kvalifikaci na Velkou pardubickou. S Royal Mouginsem triumfoval ve Zlatém poháru a v Memoriálu R. Davise. S Maskulem nedokončil 117. Velkou pardubickou. Spadli na Taxisově příkopu a na jejich karambol doplatil svým životem Cieszymir. |
Karambol Maskula by se možná přešel snadněji, i když určitě ne jen mávnutím ruky. Životem však za něj zaplatil nevinný Cieszymir. To dodalo pádu mnohem smutnější rozměr.
Moc mě mrzí, že Velkou nedokončil Marek Stromský. Je to hodný kluk a dobrý žokej. Určitě si zaslouží absolvovat Velkou na kvalitním koni. Tentokrát ho měl. I když bych to trošku obrátil. Nejdříve ho nechtěli, a pak po něm sáhli z nouze (pozn. Stromský nahradil v sedle Cieszymira zraněného anglického jezdce Johnsona). To jedno. Dostal dobrého koně a mohl toho využít. Holt se to nepovedlo, což mě mrzí. A samozřejmě je mi líto i Cieszymira. Je to smutné, ale takové věci se stávají. Kůň může upadnout a zlomit si nohu na jakékoliv překážce. Neviděl bych problém v Taxisu. Je to překážka jako každá jiná, není těžká. Ale musí se pořádně najet. Je potřeba rozhodnost. A já jsem ji u žokejů neviděl.
Ke svým kolegům jste byl hodně tvrdý hned po dostihu. Prohlásil jste, že se nezachovali jako profesionálové. Zaznamenal jste od nich nějakou reakci na vaše slova po Velké?
Byl jsem tvrdý. Samozřejmě nějaký rejpal se objeví, ale zda to myslí vážně, nevím. Spíše jsme s klukama v pohodě. Asi chápou, jak jsem to myslel. Nepostřehl jsem, že bych si mezi nimi udělal nějaké nepřátele.
A co vaše jezdecké renomé? Může ho událost při Velké poškodit?
Vůbec ne. Ani jsem nepřemýšlel o tom, že bych měl u někoho spadnout v žebříčku oblíbenosti. Je to sport. Když Roman Šebrle nebude absolutně zdravý, také nebude vyhrávat velké závody. Tady je to stejné. Koně musejí být absolutně v pořádku. Když jsem já i kůň v cajku, dopadne to dobře. Ale už se k tomu nebudu vracet.
Dobře, opusťme Velkou pardubickou. Nyní jste potřetí v kariéře vyhrál šampionát překážkových jezdců. Určitě prožíváte radostnější pocity, že?
Jsem moc rád, je to prestiž. Dušan Andrés mi ale vítězství nedal zadarmo. Celou sezonu jsem vedl s přehledem, ale Dušan na podzim chytil formu a začal mě stahovat. Při posledním pardubickém mítinku bojoval na krev, aby mi to nedal lacino. Ale dopadlo to dobře, jsem spokojený.
Před závěrečným mítinkem v Pardubicích jste měl už jen o tři vyhrané dostihy víc. Netřásl jste se, že můžete o titul šampiona přijít?
Byl jsme trošku nervózní. Ale zase to není taková věc, abych se kvůli ní „věšel“ (úsměv). Byla by ale škoda, kdybych šampionát nedotáhl do úspěšného konce, když se mi dařilo celou sezonu. Kdybych nakonec prohrál třeba o jedno vítězství, mrzelo by mě to. Jsem rád, že to takhle dopadlo.
Probíral jste podrobně před pardubickými dostihy šance koní, které jste jel vy a Dušan Andrés?
Až takhle ne. Ale věděl jsem, jaké koně Dušan jede. Bylo mi jasné, že jeho koně mají mnohem větší šance než moje. To se také ukázalo. Téměř vždy bojoval vpředu. Ale nakonec jsme oba vyhráli jednou.
Při vašich předchozích triumfech v šampionátu jste si povzdechl, že na rozdíl od rovinových jezdců dostanete jen vázičku. Nyní už je prvenství na překážkách ohodnoceno finančně. Těší vás víc?
Určitě. Nyní má větší váhu. Každý jezdec je víc odhodlaný. Když je vítězství ohodnoceno finančně, je to lákavá vidina. Kluci do toho jdou víc.
Na českých drahách jste vyhrál 25 dostihů. Jinak řečeno - byla to úspěšná sezona?
Určitě. Zvláště při takovém počtu vítězství. Jsem moc rád, že se mi dařilo s koňmi od trenéra Nováka. Velkou radost mi udělala i vítězství s koňmi, které mám v tréninku od pana Halíka. Ale především jsem spokojený, že se mi dařilo po celou sezonu.
Poprvé jste vyhrál Zlatý pohár s Royal Mouginsem. Byl to úspěch, který vás letos potěšil nejvíce?
S ním jsem vyhrál dva dobré dostihy. To mě potěšilo. Je to opravdu kvalitní kůň. Ale cením si i vítězství s koňmi od Nováků. Nemusím jezdit jen nějaké kanóny. Stačí mi průměrní koně a dá se s nimi vyhrávat. To je pro mě také důležité.
