Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh smíšené štafety. O závodu dream týmů, teleportu i vzdáleném brodu

TRÁPENÍ. Veronika Vítková (vpravo) na prvním úseku v závodě smíšených štafet na MS v Oslu. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

4 2016
Česká smíšená štafeta biatlonistů opustila trůn, na nějž usedla před rokem v Kontiolahti. Nyní už patří francouzským dobyvatelům v čele s Martinem I. Neporazitelným. Co tomu ve čtvrtek na Holmenkollenu předcházelo?

V noci ze středy na čtvrtek v Oslu napadne 25 centimetrů nového sněhu. Dopoledne se otepluje, z podkladu na trati je pověstné „mejdlo“. V poledne před startem smíšené štafety se navíc Holmenkollen zahalí do hustého závoje mlhy, zatímco v areálu trénují biatlonistky, které se do nominace na úvodní závod šampionátu nevešly.

„Nic nevidím,“ povídá na střelnici Eva Puskarčíková.

„Za čtyři,“ hlásí svoji položku Lucie Charvátová.

„Ta viditelnost už je dost na hraně,“ uznává Vítek a radí svěřenkyni: „Snaž se tam v té mlze najít ten rozplajzlej černej flek a dostat ho doprostřed dioptru.“

03.března 2016 v 12:27, příspěvek archivován: 04.března 2016 v 02:57

Tři hodiny do startu MS. Mlha, vítr. Zdeněk Vítek: Něco vidět je, ale je to na hraně, A na trati mejdlo. @oslo2016 pic.twitter.com/AvEgmidPP9

Veronika Vítková se v minulosti nechala slyšet, že extrémní podmínky, které pravidelně panují například v německém Oberhofu, má na rozdíl od ostatních vlastně ráda. Možná by se nezlobila, kdyby takové i zůstaly.

Jenže mlha se zvedá a terče opět zdáli svítí jasnou černí.

Šéftrenér Ondřej Rybář se při nástřelu před startem smíšené štafety nakloní k Vítkovi a rozebírá s nim: „Má cenu připomínat Verče, aby si při případném dobíjení každou ránu pohlídala? Neoživíme u ní takovou hypotetickou možností nepříjemné vzpomínky na Canmore?“

Před měsícem, při pohárové zastávce v kanadském Canmore, kroužila Veronika Vítková po ležce tři trestná kola a „odstřelila“ tím českou štafetu.

Při tréninku na Pokljuce a později i v Oslu se však trefovala...

Proto se trenéři shodnou: Nebudou s ní už dobíjení řešit. „Je to zralá závodnice,“ usoudí Rybář. Navíc s duší žen je zapotřebí zacházet velmi opatrně. „U nich nikdy nevíte, jak zareagují,“ říká s úsměvem Vítek.

NEDAŘILO SE. Veronika Vítková na střelnici v závodě smíšených štafet na MS v Oslu.
DRUHÝ ÚSEK. Gabriela Soukalová v závodě smíšených štafet na MS v Oslu.

TAK JAKÉ TO BUDE? Veronika Vítková (vlevo) a Gabriela Soukalová při nástřelu.

Jeho vzdálená neteř odkvačí připravit se na start, kde ji jako vždy uklidňuje masérka Petra Sedláčková.

Rybář se věnuje Soukalové: „Ležka je dobrá, dej si ještě jednu stojku a nazdar bazar.“ Vzápětí vysype sérii pokynů pro změnu na finišmana Michala Krčmáře. „Na tebe můžu, ty neznervózníš.“

Mlha už zakrývá jen vrcholek věže skokanského můstku. Na videostěně běží film o zlaté české radosti aneb sestřih smíšené štafety z minulého světového šampionátu v Kontiolahti. Ondřej Moravec v něm právě triumfálně zvedá ruce nad hlavu.

Tehdy se jim ve Finsku všechno sešlo.

Fotogalerie

„Tentokrát ale nikdo nikoho ve smíšené štafetě nešetří,“ připomene Vítek. Nekoná se taktizování výprav před obtížným víkendovým blokem závodů. Všechna esa jsou na startu. V lóži stojí král i princ, kapela hraje norskou hymnu a závod biatlonových dream teamů začíná.

Hlasatel: Obhájci titulu jsou daleko vzadu

Vítková se hned po startu prodere ze třetí řady na druhou pozici za Francouzku Bescondovou. „Jde do toho,“ kvituje šéf svazu Jiří Hamza.

Francouzka na trati málem padá. „Zato Verče jedou lyže skvěle.“

Potud vše v pořádku.

Pak zalehne k ležce. Noční můra jménem Canmore ožívá. Jeden terč z pěti nezbělá. Jeho dobití se nepovede napoprvé ani napodruhé. „Kalibrovka. Škoda,“ prohodí Rybář. Přitom Vítková se už chtěla zvedat. To přece musí spadnout, byla bytostně přesvědčena o této ráně.

Bohužel, zůstalo jen u přání.

Zbývá rána poslední záchrany. Teď musí. A trefuje ji. „Nepodcenila ji, pohlídala,“ uzná šéftrenér.

Odjíždí však třiadvacátá z pětadvaceti. Rybář do vysílačky udílí pokyny asistentovi Marku Lejskovi, stojícímu na trati: „Verča ztrácí 33 vteřin. Řekněte jí, ať si jede své rychlé tempo, ale ať se to nesnaží za každou cenu dojet, ať se uklidní, že to není trága. Bude se rozhodovat na stojce.“

Při stojce se potom příběh opakuje.

Opět pouze jeden terč z pěti Vítkové nezbělá. Opět ho není schopna při prvním dobíjení skolit.

„Daleko na šest hodin,“ komentuje ránu šéftrenér. Zjevná známka narůstající nervozity. A každé dobití je zhruba deset vteřin ztráty, jak obecně platí.

To další už je úspěšné. Odstup nicméně narůstá na 54 vteřin. „Obhájci titulu z Česka jsou daleko vzadu,“ všímá si hlasatel na stadionu. Ještě víc vzadu jsou další spolufavorité z Ruska, jejichž štafetu odvezla Šumilovová na trestné kolo.

„Teď už musí Verča jet, co může, aby dojela co nejblíž čelu,“ vyzývá do vysílačky Rybář.

Vítková vskutku dělá, co může, ovšem síly jí neubírají pouze prudké kopce a obtížné sjezdy Holmenkollenu. Psychická brzda je mocná. Posouvá se sice na 12. místo, jenže daleko před ní se šine vláček pěti elitních štafet, v němž naopak vědomí boje o titul každou z přítomných žen nabíjí energií.

Mnohem později, až bude bilancovat celý závod, český šéftrenér popíše okamžik, kdy se rozplývaly medailové naděje, následující větou: „Na tom prvním úseku nám ujel vlak.“

Problémem nebylo, že z prvních pěti ran vždy jeden terč minula.

„To dobíjení,“ vzdychne Rybář. Z něj jakoby měla Veronika Vítková najednou v hlavě blok. „Ta ležka udělala moc. Těch dvacet vteřin tam potom chybělo, ztratili jsme kontakt.“

PRVNÍ PŘEDÁVKA. Veronika Vítková (vpravo) posílá na trať Gabrielu Soukalovou.

PRVNÍ PŘEDÁVKA. Veronika Vítková (vpravo) posílá na trať Gabrielu Soukalovou.

Co se děje? Co by? Na tohle se pěkně kouká

Když Gabriela Soukalová na úseku číslo dvě uléhá ke své vlastní ležce, vlak z čela závodu už opouští střelnici.

„Centrové rány,“ ocení její palbu Rybář.

Z tratě přicházejí povzbudivé zprávy: „Gabča sjela další tři vteřiny... A teď dalších pět.“ Hamza doufá: „Na stojce se to může přesypat.“

Michal Šlesingr kráčí ke startu svého úseku a ptá se trenérů: „Co se děje?“

„Co by? Na tohle se pěkně kouká,“ reaguje Vítek, neboť Soukalová exceluje také na stojce. „Takovou střelbu potřebujeme i ve sprintu,“ přeje si Rybář.

RYCHLE PRYČ. Gabriela Soukalová opouští střelnici během závodu smíšených štafet na MS v Oslu.
DŘINA. Gabriela Soukalová zaběhla druhý úsek ve smíšené štafetě na MS v Oslu výborně.

VELKÁ STÍHACÍ JÍZDA. Gabriela Soukalová opouští střelnici po stojce a bojuje na trati.

Oranžovo-zrzavá Češka vzápětí ve třetím kole na chvíli ubere na kadenci, přetlačuje se s Američankou Dreissigackerovou. „Už toho má Gábina dost,“ soudí šéftrenér. Po chvíli naopak říká: „Šlo jen o malou krizičku. Zase se chytla.“

Šlesingra vysílá do závodu na páté pozici, 38 vteřin za nyní čtyřčlenným vlakem Norsko, Německo, Francie, Ukrajina. Tam vpředu se bojuje o medaile. „Zato Boušek (Šlesingr) jede příliš sám,“ pronese Hamza.

„Máro, řekni Bouškovi, že jede časy na stejné úrovni s čelem, takovou informaci potřebuje, když nikoho nevidí,“ ponouká Rybář.

Vítek prohodí: „Potřebovali bychom, aby nás někdo přenesl do té první skupiny.“ Bohužel, žádné teleportovací zařízení ze Star Treku není momentálně po ruce.

Zato jsou tu čeští diváci. Neúnavní, povzbuzující, věrní. „Ty jo, viděli jste u kostela, kolik je tam českých vlajek?“ říká při pohledu na videostěnu Vítek.

SOUSTŘEDĚNÝ BOUŠEK. Michal Šlesingr v závodu smíšených štafet na MS v Oslu.

SPOLEHLIVÝ. Michal Šlesingr a jeho třetí úsek ve stylu daleko přede mnou nikdo a daleko za mnou taky ne.

Šlesingr na obou položkách zapíše bilanci pět z pěti, Rybář si spokojeně bouchne do dlaní. „Neztrácí skoro nic!“ Teprve pak nakopne tempo hlavního vlaku Johannes Boe. Vedoucí čtveřice předává v rozmezí pouhých čtyř desetin vteřiny, Šlesingr o 49 vteřin po nich.

Bimbo je dobrej sprinter, on mu to nedá

„Nemohl by teď Bimbovi někdo jedno kolo dělat zajíce?“ vysloví Rybář další nesplnitelné přání. Bimbo je Michal Krčmář. Finišman na zkušenou.

Také jeho ležka je čistá, byť se dvěma kalibry. „Zaplaťpánbůh,“ uleví si šéftrenér, když se terčům přece jen uráčí spadnout. Odstup mírně narůstá a za Krčmářem se už zezadu ženou Rakušan Landertinger a Rus Šipulin.

FINIŠMAN. Michal Krčmář, než jej dostihl Rakušan Landertinger.

FINIŠMAN. Michal Krčmář, než jej dostihl Rakušan Landertinger.

Ve druhém kole je čahoun Landertinger před ním a mírně Čechovi cukne. Na stojce ani jeden z nich nechybuje. „Bimbo je dobrej sprinter, on mu to nedá,“ doufá Rybář. Rakušan však páté místo hájí.

Martin Fourcade ve spurtu velikánů poráží Simona Schemppa a přihrává tím své zemi první zlato ze štafety od roku 2009. Němci i přesto slaví stříbro, zatímco Norové po trojitém dobíjení Tarjei Boea neví, co si o svém bronzu vlastně mají myslet.

Krčmář Landertingera nesjede, sebekriticky si vyčiní za slabší běh, ale náskok před Šipulinem bezpečně udrží. Češi končí šestí, se ztrátou 1:23 minuty.

„Že budeme mít po prvním úseku střeleckou bilanci 0+5 a na konci závodu pořád 0+5, tomu bych fakt nevěřil,“ kroutí hlavou Vítek.

Česko má celkově lepší střelbu než všechny čtyři nejlepší týmy. Ty si však ve vlaku „pomáhaly“ navzájem. „Naopak pro nás Verčina stojka změnila průběh závodu. A dnes tam nebylo slabých soupeřů,“ říká Rybář.

„Kamenovat“ nyní Vítkovou za to, že jen a pouze ona obrala českou čtveřici o medaili, by bylo nicméně drsné a nespravedlivé, ačkoliv v jejím obličeji se právě zrcadlí smutek a smutně přiznává: „Další má pokažená štafeta.“

Tolikrát v minulosti ji naopak podržela. Stane se.

Nebyl to střelecký propadák jako v Canmore. Nemusela na trestné kolo. A ruku na srdce, i kdyby hned první ranou dobila a udržela tým v popředí, Čechům by to patrně tentokrát na medaili nestačilo. V předchozích letech často těžili nejen z vlastní síly, ale zároveň také z občasných chyb elitních týmů, kterým někdo ze sestavy selhal. Letos v Presque Isle dovedla ženská štafeta (s finišmankou Vítkovou) vyhrát i s trestným kolem Lucie Charvátové. Na Holmenkollenu ale silná čtyřka zemí, bojujících v čele závodu, předvedla skvostné představení.

Většina sázkových kanceláří českému týmu před startem přisuzovala podle papírových předpokladů páté místo a oni dojeli těsně šestí.

Lze nyní jen polemizovat, co by bylo jinak, kdyby štafetu rozběhla Gabriela Soukalová. „Gábina na první úsek není zvyklá. Je naopak schopná dotahovat. Proto jsme ani po výsledku v Canmore úseky neměnili,“ vysvětluje Rybář.

Stejně už jde jen o hru na kdyby...

MÁME ZLATO. Francouský hrdina Martin Fourcade dojel do cíle, gratulují mu Bescondová, Dorinová-Habertová a Fillon Maillet.

MÁME ZLATO. Francouský hrdina Martin Fourcade dojel do cíle, gratulují mu Bescondová, Dorinová-Habertová a Fillon Maillet.

Medailisté sedí na tiskové konferenci a její moderátor se německých a norských mužů ptá: „Nezdá se vám tady Martin Fourcade neporazitelný?“

„Jo, je neporazitelný,“ reaguje s nadsázkou Tarjei Boe. „Proto už nemá smysl, abych tu jel ještě nějaký další závod.“

„Dobrý nápad,“ směje se Fourcade.

České kvarteto tou dobou míří na hotel.

„Nebyl to zlý vstup. Třeba Rusové i Italové, dvě silné země, skončily až za námi,“ hledá optimismus Ondřej Rybář. „A my jsme sem přijeli bojovat. Tak nebudeme stahovat kalhoty, když brod je daleko. Kvalitních závodníků, kteří tu mohou dosáhnout na přední umístění, máme dost. Budeme se tedy rvát dál.“

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze