Váš úsměv je stále okouzlující jako dřív. Nezměnil vás stříbrný rok?
To už je rok? Snad ani ne. Dvakrát jsem se dala ostříhat... (úsměv) A přeskupila jsem si žebříček hodnot. Sport už pro mě není nejdůležitější věcí. Větší důraz dávám na to, jak být šťastná a lidi okolo mě taky.
Opustily vás ambice?
Ale to ne. Po deseti letech jsem se odhodlala ke změně. Vyměnila jsem loď Evropu, kde jsem jezdila sama, za dvouposádkovou 470. Před olympiádou jsem o tom přemýšlela tak napůl, pořád si nechávala možnost vrátit se tam, kde to znám, kde mám jistotu. Teď ne.
Přesto berete tuhle sezonu jako odpočinkovou, že?
Jako skoro každý sportovec. Zkouším, hledám. Není to tak nabitý.
Variantu jezdit se starší sestrou Pavlou jste nakonec zavrhla. Proč?
Zkoušely jsme trénovat měsíc v Miami. Ale Pavla měla přece jen dlouhou pauzu a má syna. Dohnala by dost, ale nevím, jestli všechno.
Pak jste se dala dohromady s Američankou Kratzigovou a skončily jste páté na Světovém poháru.
Zkusily jsme, jak si budeme vyhovovat. Na lodi, při tréninku i při závodě, na cestách. A docela nám to šlo.
Jenže má americký pas a vy český. Tak vás spolu na olympiádu nepustí.
Na mistrovství světa to podle řádů jde, nebudeme samy. Pojedeme za Česko, i když ona je zatím Američanka.
Zatím? Možná spíš vy jste zatím Češka, když máte amerického přítele?
Je to komplikovanější. Ale plánujeme, že spolu budeme jezdit za Česko. I na olympiádě. Já za USA určitě nepojedu.
Desatero, co jí úspěch dal i vzalPeníze Setkání Zážitky Partner Přátelé Čas Soukromí Závist Popularita Sebevědomí Jak se od Atén změnilaOčima přítele Marka Mendelblatta: Co chce ještě dokázatI ve dvouposádkové lodi něco podobného jako loni, medaili. |
A co když to nevyjde? Vrátíte se na starou dobrou Evropu, byť pro pekingskou olympiádu posunutou do verze Radial?
To je skoro tabu. Navíc se tu začalo dařit Veronice Fenclové. Původně jsem ji chtěla zlákat k sobě do posádky. Jenže jí to začalo jít, já jí fandím a nechci lézt do zelí.
Řízení větší dvoučlenné lodě 470 vyžaduje víc techniky než síly. Změnila jste trénink?
Konečně nemusím přibírat. Nechodím tolik do posilovny, necpu se proteinovými drinky. Běhám, jezdím na kole, to mi je bližší. Při jízdě víc hopsám po lodi, trimuju. Ona je svalnatější, visí na trapézu, vyvažuje. Mě to aspoň tolik nebolí.
Máte naději na medaili už na letošním světovém šampionátu v San Francisku?
Je to vrchol, pojedeme na plný pecky. Žádný testování. Ale loď a materiál dostaneme nový, na poslední chvíli. Bude to dřina, vytrimovat ji (vyladit - pozn. red.), aby jela rychle. Máme šanci. Ale do desítky budeme pro začátek spokojeny.
Takže se znovu noříte do závodních vln. Proplula jste rokem slávy se ctí?
Ani jsem nečekala, kolik těch akcí bude, když jste se mě na to loni v Aténách ptal. Vybírala jsem si, něco jsem odmítla.
Podle čeho?
Abych se bavila, aby mi to bylo příjemné, abych splnila závazky pro sponzory. Nejsem exhibicionistka.
Kde se vám líbilo nejvíc? Při natáčení reklamy v Dominikánské republice, nebo v televizních studiích?
Asi u pana Krause v Uvolněte se, prosím. Nebylo to připravený, hezky jsme do sebe šli. Jen mě mrzí, že se tam nevešlo, jak jsem ho setřela taky já. Většina dalších pořadů se točila předem. A já nejsem herec.
Polovinu času trávíte v Americe. I to vám pomáhá, abyste se neutopila v moři večírků?
V Americe vás nikdo nepozná?
Nikdo nikde. Spíš mi ani nevěří, že mám olympijskou medaili. Už dvakrát mě proklepávali imigrační úředníci na letišti. Sportovkyně? Jachtařka? Profesionálka? To je práce? Už mě poslali na vnitřní přezkum mezi bezdomovce z Rumunska. Pak vypukla hádka. Doporučili mi, abych si udělala vizitky nebo nějaký průkaz s potvrzením o olympijské medaili...
Nebojí se přítel Mark? Co takhle svatba z bezpečnostních důvodů?
Začali jsme plánovat zasnoubení, to je všechno. Oba hodně cestujeme, máme spoustu závodů. Oba chceme na olympiádu do Pekingu.
A pak?
Pak dost. Aspoň pro mě. Bude mi čtyřiatřicet. Nevím ještě přesně, ale u těch lodí nějak zůstanu i potom.