Uveďte jednu podstatnou věc, ve které byl Děčín lepší?
Rozehrávač Sanders. Obě utkání v Děčíně rozhodl. Když jsme se ve třetí čtvrtině prvního zápasu přiblížili na pár bodů, třemi trojkami z těžkých pozic strhl zápas na děčínskou stranu. Je to tak kvalitní hráč, že téměř nechybuje a i když sám neskóruje, tak precizně přihrává ostatním. Třeba náš Tomáš Tóth, když se dostane do stejné pozice, tak dá taky skvělou přihrávku, ale občas ztratí balon.
Co jste hráčům řekl, než se rozprchli na dovolenou?
Poděkoval jsem jim za to, co odvedli. Kladl jsem jim na srdce, aby si úplně odpočinuli a na basketbalový míč pokud možno ani nesáhli. Některé už v červnu čekají reprezentační povinnosti. Příští sezona bude ještě náročnější. Odhaduju, že už čtvrtfinále se bude hrát na tři vítězná utkání.
Byla to pro vás bouřlivá sezona, že? Klub málem zkrachoval, ale nakonec vybojoval postup do play-off.
Celé loňské léto už jsem věděl, že se řítíme do finančních problémů. Jediný člověk schopný přinášet peníze byl pan Bláha
Nakonec vás zachránil až vstup stavebního gigantu Syner.
Ano. Věřím, že odteď se už budu moci soustředit plně na sport, a ne se rozptylovat starostmi o existenci klubu a své rodiny.
Hráči na jaře nedostávali peníze. A co vy?
Byl jsem na tom úplně stejně. S tím rozdílem, že na mně bylo, abych hráče udržel v tréninkovém procesu a v odhodlání sezonu za každou cenu dokončit.
Jan Slowiak- Trenér basketbalistů Liberce, 36 let,ženatý, synové Lukáš a Tadeáš. - Jako hráč to dotáhl jen do pražského přeboru. - Jako trenér začínal ve Slavoji Břevnov, v roce 1991 zakládal nový klub BK Buldok Praha, s nímž získal mistrovský titul v kategorii mladšího dorostu. - Další mládežnické tituly pak získal jako trenér USK Praha, kde v letech 2001-2004 zároveň působil jako asistent u mužů. - Na jaře 2005 spoluzakládal klub Kondoři Liberec. - V první sezoně s ním postoupil do první ligy, v níž letos Kondoři došli do čtvrtfinále. - Ve volných chvílích se věnuje rodině, rád běhá a poslouchá písničky Karla Kryla. Oblíbený film? Jak vytrhnout velrybě stoličku |
Kdy jste se o finanční krizi klubu vlastně dozvěděl?
Ta informace se ke mně naštěstí dostala relativně pozdě, asi v půlce března. Předtím bylo všechno v rovině, že problémy jsou, ale že se vyřeší. Hráči se to dozvěděli po vítězném zápase s A Plus. Předstoupili před ně bývalí majitelé a řekli jim, že situace je zlá. Dokonce hrozil i úplný rozprodej klubu. Já se v takových situacích obvykle „rafnu“, obavám z budoucnosti se ale neubrání nikdo. Jenže trenér musí počítat se vším, třeba i s krachem.
Veškeré problémy začaly s odchodem sponzora Jiřího Bláhy z klubu. V čem spočívaly vaše rozpory?
Především je potřeba říct, že pan Bláha udělal pro liberecký basket extrémně moc - dal do něj svoje peníze i energii, pomohl klub nastartovat. I on si však myslel, že projekt bude snáze financovatelný i z jiných zdrojů než od něj. Z toho postupem času pramenila určitá nervozita a snaha orientovat klub směrem, který byl malinko neslučitelný se sportem.
Jak to myslíte?
První utkání sezony měl uvádět showman Nekonečný, mělo to být jedno velké představení. Hráči měli chodit na pódium, přijíždět na motorkách. Do toho hudba... To už bylo trochu moc. Navíc bylo jasné, že klub potřebuje silného partnera, jinak stál jen na chimérách.
Jaký teď máte s Jiřím Bláhou vztah? Zdravíte se?
Ale jistě. Je mi líto, co se stalo, a snažíme se spolu vycházet. On má pořád basket rád a chodí na zápasy. Hráčům na rozlučku poslal krásný dort s dresem a míčem.
Pojďme k hráčskému kádru. Jak bude vypadat příští rok?
Děláme maximum pro to, abychom ho udrželi. Ale je tu pár otazníků, které nesouvisí ani tak s penězi jako s tím, že někteří hráči zvažují další basketbalovou kariéru. Jmenovat nebudu. Právě teď se dotahují jednání s hráči a budujeme realizační tým. Přijdou noví lidé. Na místo Karla Vlasáka nastoupí nový sportovní ředitel, změna bude i na postu technického vedoucího.
Zůstane tahoun týmu Jiří Černošek?
Ten si vzal čas na rozmyšlenou. Má víc nabídek z bohatších klubů. Ale definitivní slovo, že by u nás někdo končil, zatím nemám ani v jednom případě. Náš tým je poměrně stabilní. Závěr sezony jsme dohrávali v podstatě se stejným kádrem jako vloni druhou ligu. Že jsme v této sestavě vybojovali sedmé místo a odehráli slušné zápasy s Děčínem, považuji za velice slušné.
Vloni vám přestupová politika moc nevyšla. Přivedli jste řadu hráčů, ale ti se nakonec neprosadili.
Máte pravdu, letní posily se nepovedly. I když třeba Snopko svůj přínos měl. Rozhodně nám ale pomohli oba cizinci, které jsme angažovali. Tomaszek v sebevědomí při vstupu do soutěže. I Johnson odvedl dobrou práci. Jeho plus spočívalo i v tom, že byl lidsky vyrovnaný a nenechal se rozhodit. Paradoxní bylo, že když odešel, družstvo se nadechlo k nejlepším výkonům v celé sezoně. Čeští hráči neměli takovou útočnou sílu, ale dali do hry víc srdce. Chceme jít co nejvíc českou cestou.
Na kterých hráčích jste v průběhu sezony viděl největší výkonnostní růst?
To je ožehavá otázka. Ale dobře. Nejviditelnější pokrok udělal asi Lukáš Kraus. Nahoru šli třeba i Tomáš Tóth nebo Pastýřík. A návrat do špičkové formy se postupně podařil u Jirky Černoška.
'
Klub libereckých Kondorů jste před dvěma lety spoluzakládal. Kde jste se tu vy, rodilý Pražák, vlastně vzal?
Do Liberce mě dostal pan Bláha, jehož syna jsem krátce trénoval v USK Praha. Mluvili jsme o projektu nového klubu, pak přišly signály, že je zájem, aby se v aréně hrál vrcholný basketbal. Byl jsem hlavním trenérem dorostu USK a asistentem u mužů. Chtěl jsem se posunout výš a budování klubu na zelené louce mě lákalo. Věděl jsem, o jaké typy hráčů mám zájem, a postupem času se je dařilo přitáhnout.
Slyšel jsem, že máte se zakládání nových klubů zkušenosti. Je to pravda?
Ano, zakládal jsem BK Buldok Praha. Byl to mládežnický oddíl, s nímž jsme to dotáhli až na mistry republiky v mladším dorostu. Pak jsme se přesunuli do USK a získávali jsme tituly tam. V USK se podařilo vytvořit jednu z nejlepších mládežnických základen v republice.
Vy sám jste hrál basketbal na vrcholné úrovni?
Kdepak, já hrál jen pražský přebor za Sokol Vinohrady. Nebyl jsem vrcholový basketbalista, ale orientační běžec. Ale trénování mě bavilo a začal jsem u malých dětí.
Jak jste se v Liberci zabydlel?
K Liberci jsem získal poměrně rychle blízký vztah. Je to město tak akorát - žádné velkoměsto, ale ani vesnice. Můžete tady kulturně žít, nakoupit, děti můžou chodit do kvalitních škol. Autem jsem za čtvrt hodiny v přírodě. Je odsud blízko do Českého ráje, Krkonoš, Jizerských hor... To mě strašně baví.
Přesídlil jste sem i svoji rodinu?
Ano, manželku a dva malé kluky. V Praze jsem bydlel celý život, a teď, když tam mám jet, dostávám kopřivku. Když to v sezoně s Kondory vypadalo bledě, stejně jsme si s manželkou říkali, že v Liberci asi zůstaneme, ať bych trénoval kdekoli. Spousta mladých lidí se žene do Prahy, ale pro rodinný život je Liberec ideální.
Jak bude vypadat letní příprava klubu?
Teď mají hráči měsíc volno, pak začnou trénovat podle individuálních plánů. Vloni jsme s ostrou přípravou začali už 10. července třítýdenním vytrvalostním blokem a hodně odborníků to zpochybňovalo. Ale já tvrdím, že na vytrvalosti se dá postavit rychlost a odolnost. V sezoně jsme měli relativně málo zdravotních komplikací a základ vidím právě v letní přípravě. Letos začínáme 1. srpna a s vytrvalostním blokem znovu počítáme, ale bude trochu zkrácený.
Nový majitel Syner zatím neřekl jasně, co si klub bude moci v příští sezoně dovolit. Jak to vidíte vy?
Těžko bych se smiřoval s představou, že si dáme za cíl záchranu ligy. Věřím v podobnou sezonu jako byla letos. Abychom se reálně prali o postup do play-off. Rád bych se vrátil do čtvrtfinálové série a zvládl ji. Věřím, že nastane výkonnostní posun u současných hráčů. Že budou na ligu připravenější.
