Kde je ten Šlesingr, jakého známe z posledních let? ptají se biatlonoví fanoušci. Dvojnásobný medailista z mistrovství světa 2007 totiž stále hledá svou vrcholnou formu.
"Nevím, kde je chyba. Asi nemám potřebnou sebedůvěru, prostě to nejde," klopí sedmadvacetiletý Šlesingr smutně oči. "Potřebuji dva dobrý závody, abych se dostal zpět."
odpovědi michala šlesingra zde |
Pravda - v sezoně se blýskl čtvrtým místem v individuálním závodu v Pokljuce, ale jinak spíš paběrkuje. Ve Světovém poháru bodoval ještě dvakrát (30. a 39. místo), ale v dalších pěti závodech skončil hluboko v poli poražených. V seriálu mu momentálně patří až 51. místo.
Pryč je především jeho jistá střelba, pro biatlon klíčová. Ve stíhačce v Pokljuce minul z dvaceti ran plnou polovinu, jeho celková procenta ze stojky byla horší naposledy před pěti lety. "Běžecky to není úplně tragický. Ale na střelnici se mi bohužel nedaří předvést to, co na tréninku. Dělám chyby."
Přitom v létě, když léčil zraněný kotník, právě střelbu u specialistů v Plzni poctivě piloval. Dařilo se mu. "Střílel jsem výborně, rychle. Bohužel se mi to nedaří přetáhnout do závodu." Navíc změnil pažbu, která je o zhruba půl kila lehčí. Ke staré se ale vracet nechce. "Až když bude opravdu nejhůř a nebudu vědět, co dál," vyloudil na tváři úsměv.
Uvažoval o pauze
Biatlonu se věnuje od roku 1995, od svých dvanácti let. Jeho život vrcholového sportovce je tak permanentně nalajnovaný. Téměř neustále ho plní tréninky, soustředění, závody. Přiznává, že někdy toho má plné zuby. "Když to řeknu drsně, tak mě biatlon ne vždy zrovna baví."
Dokonce přemýšlel o pauze, kdy by třeba část nebo celou sezonu vypustil. "Blesklo mi to hlavou, napadlo mě to. Ale odrazuje mě od toho obava, jestli bych se ještě dokázal vrátit nahoru."
Odmítá názory, že by měl omezit své mimobiatlonové aktivity, k nimž patří především adrenalinové sporty jako lezení po skalách, parašutismus, divoká voda či snowboarding. "Určitě to můžu zkusit, v tom problém nemám. Ale myslím, že nejde se 24 hodin věnovat pouze jedné činnosti. Z mé strany je to spíš otázka psychiky," vysvětluje rodák z Letohradu.
Poslední test před olympiádou absolvuje tento týden v Anterselvě - tedy místě, kde před třemi lety získal na mistrovství světa stříbro a bronz. "Na tohle už nemyslím, to už je za mnou," říká bez nostalgie.
Na olympijské tratě do olympijského střediska ve Whistleru se těší. Věří, že tam nepřízeň této sezony definitivně zlomí. "Věřím, že tam budou zase padat nuly."