Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Slavný diskař Bugár dnes vypráví pohádky

30 2000
P r a h a - Najednou tam stáli a vkládali mu ten tříkilový uzlíček dýchající desetiminutovým životem do jeho obrovských dlaní. Přišli k němu a pravili: "Tak tatínku, tady máte tu princeznu!" A tak se Imrich Bugár ve čtyřiceti letech konečně pomazlil se svým děťátkem. "Já nevěděl, co a jak. Byl jsem překvapený. Je to zážitek, který se nedá popsat. Člověk tam musí být." Bylo to před pěti lety, 18. prosince, přesně 92 dnů poté, co naposledy vstoupil do diskařského kruhu jako závodník. Hodil náčiní do dálky a pak všechny kolem pozval na pivo. "Když končí diskař Bugár, nikdo nesmí zůstat na suchu," řekl tehdy. Od té doby už nic není, jak bývalo.

Požehnání přišlo jako znamení shůry, aby se Bugár, se čtyřmi křížky na krku tenkrát stále vytrvalý, rozloučil se sportem a začal žít jinak. Pro svou dceru Olgu. "Hned, jak jsem se dozvěděl, že se má Olinka narodit, oznámil jsem, že budu končit. Nedělám ani trenéra, protože je to práce náročná na čas, při které vychováváte cizí děti, a ne to svoje. Chtěl jsem se dcerce věnovat co nejvíc."

S manželkou Olgou jsou svoji už od roku 1980. Prožila s ním jeho velká vítězství, největší zklamání, když ho komunisté v roce 1984 nepustili na olympiádu, a hlavně dlouhá léta obyčejného života. Žili si šťastně, ale stále zůstávali jenom ve dvou. "Už jsme to chtěli vzdát," připouští Bugár. Jenže pak se objevil lékař, který prohlásil: "Do roka a do dne se vám narodí miminko." Jak řekl, tak se stalo.

Bugár se s radostí ujal povinností otce. Jenom vaření se vyhýbá. "Já jsem spíš na to likvidování," podotkl. Ovšem jinak doma zastane spoustu práce. Hlavně všechno kolem dcerky, procházky s kočárkem, výlety, při nichž s rozkoší tahá své dítě na zádech. Jako třeba loni na Silvestra. Tři a půl hodiny vpodvečer na Staroměstském náměstí snášel váhu čtyřleté dívenky. "Bylo to docela náročné, ale člověk se obětuje."

Každý večer se tatínek Bugár posadí u postýlky a předčítá pohádky. Dřív si je dokonce vymýšlel. Je odborníkem ve světě dětských přání. "Olinka dostala skoro všechno, o co si Ježíškovi napsala. Kdyby jen nebylo tolik těch hloupých televizních reklam," povzdechl si.

O víkendech bývá doma, jen občas musí cestovat za pracovními povinnostmi. Pracuje pro armádu ve skupině zahraničních sportovních styků. Stará se o zahraniční cesty armádních sportovců. Telefonuje, faxuje, pobíhá s papíry po úřadech. Jednou za čas vyjede z Prahy, aby pomáhal s organizací mezinárodních závodů. Občas se dostane i do ciziny.

Jeho kancelář a atletický stadion v Praze Na Julisce dělí několik desítek metrů a 102 schodů. Má je přesně spočítané. Těžko by však sečetl, kolik jich za život celkem vystoupal. Od roku 1974, kdy přišel do Prahy, dlouho bydlíval na ubytovně ve stejné ulici, kde dnes pracuje.

Tehdy nemluvil pořádně česky ani slovensky. Pochází z maďarské rodiny z Dunajské Stredy. Česky už dávno umí dokonale, ale zůstala mu průprava vesnického kluka. "Měli jsme doma zvířata a já musel obstarávat krmení pro krávy. Mezitím jsem každý den chodil zvonit do kostela, pak s tatínkem do l esa na dříví, v létě sekat trávu. To dělám dodneška, mám to rád a jde mi to. Připravím si kosu a jedu třeba dva dny."

Disk už vezme do ruky jenom jednou ročně. Vždy v dubnu, když mladým trenérům předvádí své fígle, jak se má disk chytnout, roztočit a vypustit z dlaně. "Ukazuji jim techniku, ale abych se do toho opřel a házel, to ne," vysvětluje. "Je to rotační pohyb. Já mám klouby vymlácené a svaly na zádech už nedrží tak pohromadě. Ještě bych si něco udělal."

Diskařské disciplíně pomáhá jinak. Má důležitou roli při organizaci turnovského Memoriálu Ludvíka Daňka. Letos přivábil Litevce Aleknu a Němce Riedla, později na olympiádě dva nejlepší, i světového rekordmana Schulta. "Slíbili, že přijedou i příští rok."

Významné medaile Bugárovy sportovní kariéry zůstávají v jeho bytě ve vitríně za sklem. Je tam bronzová z mistrovství Evropy 1978, stříbrná z olympiády 1980 v Moskvě, zlatá z Atén pro mistra Evropy 1982 a zlatá z Helsinek pro vítěze prvního světového šampionátu v roce 1983. Jedna tam chybí. V roce 1984 byl Bugár prokazatelně na vrcholu kariéry. Dva roky neporažen na velkém závodě, svým nejhorším výkonem z té sezony by na olympiádě v Los Angeles skončil třetí. Jenže nikam nemohl jet. Československo účast odřeklo poté, co se tak rozhodl i jeho tehdejší vládce, Sovětský svaz.

"To mě bude mrzet dlouho. Když je člověk nejlepší na světě a bezdůvodně se nemůže zúčastnit olympiády, to je dost rána. Čtyři roky makáte a vypadá to, že vám to jde. Je to škoda. Nikdo se nebude ptát, proč jsme tam nebyli. Historii zajímá vítěz. Strašně mi to ublížilo. Tehdy se ve mně něco zlomilo. Už jsem nikdy nedosáhl na medaili."

x x x

IMRICH BUGÁR narozen 14. dubna 1955 první mistr světa v hodu diskem 1983 vyhrál evropský šampionát 1982, v roce 1978 byl třetí stříbrný z olympijských her 1980 jako první Čech přehodil 70 metrů výkonem 71,26 metru je šestý na světě v historických tabulkách místopředseda Českého klubu olympioniků.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze