Podle Hilgertové není bronz neúspěchem. "Každý má občas nárok na slabší výkony, nedá se pořád vítězit. Pro mě je důležité, že je to další důležitý závod a opět mám medaili. Podívejte se na Martikána, pokaždé to nejde na sto procent," s tím, že se nyní bude soustředit na srpnové mistrovství světa ve francouzském Bourg St. Maurice. "Do Bourgu chci jet co nejdřív, třeba to vyjde i tam," doufá Hilgertová.
Prohra s domácí Elenou Kaliskou ji moc nemrzí. "Naposledy jsem s ní prohrála v roce 1998, tehdy mi Elena ujela o hodně. Dnes jsem byla naštvaná na druhou jízdu, nebýt toho protočení v závěru, jistě bych mohla zajet její čas. Ale stejně bych se dostala pouze před Irenu," uvažovala olympijská vítězka. Před finále s Kaliskou a Pavelkovou žertovaly, že si o konečné pořadí střihnou.
"Soutěž byla roztahaná a čekání ve stanu dlouhé. Už jsme toho měly dost a vůbec se nám nechtělo jet," přiznala Hilgertová. O přestávce mezi dvěma koly nabírala síly. "Snažila jsem se sedět ve stínu a ládovat do sebe sladkosti. Chyběla mi energie, všechno, co jsem měla po ruce, jsem do sebe nacpala," dodala.
Dlouholetá reprezentační opora odmítla, že by chtěla ukončit kariéru. "Loni po zrušeném mistrovství světa jsem skutečně chtěla se vším praštit. Kaliská mě tehdy přemlouvala, abych ještě vydržela. Skončím, až uznám sama," tvrdí kajakářka.
 Kajakářka Štěpánka Hilgertová na trati |
