Co to dělá s vašimi nervy?
Zatím jsem v pohodě. Těším se.
Odlétáte v neděli a čtyři dny na to vás čeká první závod. Stačíte se aklimatizovat?
Uvidím, ale většinou, když letíte do Ameriky, tak je to v pohodě. Horší bývá cesta zpátky.
Čeká vás světová elita, ale dosud jste jela jen jeden závod Světového poháru letos v Záhřebu. Utkala jste se už s lyžařskou elitou?
Většina holek, které jezdí Světový pohár, jezdí i ten Evropský. Jen ty opravdu nejlepší, dejme tomu první desítka, objíždí pouze závody Světového poháru.
Takže víte, co vás čeká?
Tuším to velice dobře, ale světový šampionát je lepší než Světový pohár v tom, že je v něm omezená kvóta účastníků z jednotlivých zemí. Nemůže jich tam startovat šest sedm z jednoho státu, takže je i větší šance na lepší umístění.
Vás čeká slalom a obří slalom. S jakými výsledky budete spokojená?
Když zajedu dvě dobré jízdy a pak uvidím, jaký výsledek mi to přinese.
V které disciplíně si věříte více?
Ve slalomu. V tom obřím jsem výrazně slabší.
Proč?
Slalom mi šel odmala lépe. Navíc při obřím jsem se před sedmi roky zranila a od té doby v něm mám problém s hlavou, strašně se při něm bojím.
Jak strach překonáváte?
Postavím se na start a řeknu si: Tak a dneska to zlomím, dneska to konečně dám. A většinou to zase nevyjde.
Asi je ale hodně těžké, aby se česká lyžařka prosadila ve světě, že?
Velice těžké. Několikrát se to sice povedlo Šárce (Záhrobské) a Banymu (Ondřej Bank), ale tomu to trvalo dlouho, protože měl problémy se zraněními. Těžké je to hlavně v tom, že nemáme takové podmínky jako zahraniční týmy, nemáme takové možnosti přípravy, takže člověk se hůř prosazuje.
Proč jste si tedy lyžování vybrala?
Tak to se neptejte mě, ale rodičů, ti mě na to dali. Snad ve třech letech jsem začala lyžovat, a to jsem ještě nebyla schopná vlastní volby. Už jsem u toho ale zůstala. Hodně cestujete, což je sice náročné, ale pořád poznáváte nová místa. A jste na čerstvém vzduchu, což se mi, když jsem od Ostravy, hodí. Je to fajn.
