V sedmnácti letech se možná dočkala životního úspěchu. V první sezoně mezi ženskou elitou nebyla pouze do počtu. V prvním finále pětkrát vystřelila na zlínskou branku a dala pět gólů. Navzdory mládí nastupovala pravidelně v základní sestavě. Na hřišti jí patří levé křídlo. Zdědila ho po Rónové, jedné z osmi opor, které klub před sezonou opustily. Jonášová hvězdu nahradila. Přitom ještě před rokem hrála za mladší dorostenky Hájů!
"Ze začátku jsem byla hodně vyjukaná. Hrála jsem špatně. Vlastně jsem se učila házenou znovu. Naštěstí byli trenéři trpěliví. Pomohli mi rodiče i hráčky. Nikdo mi za chyby nenadával, což je dobře, protože si všechno moc beru," řekla Jonášová.
Kdy nastal zlom a dostala jste se do základní sestavy?
Asi v lednu. Začali jsme hodně vyhrávat jako tým, dala jsem pár gólů a už jsem si víc věřila. Psychika je občas můj problém. Když nedám z první střely gól, pak se nervuju.
Do Zlína jste odjížděli k finálové odvetě s pětibrankovým náskokem. Titul byl blízko, nebála jste se toho?
Ne, pořád jsme tomu nevěřili. Neměli jsme co ztratit.
Ani funkcionáři z klubu do poslední chvíle v triumf nevěřili, na odvetu do Zlína ani nepřivezli šampaňské. Nebyla oslava příliš chudá?
Vynahradili jsme si to v autobuse. Stavili jsme se v místním kiosku a potřebné věci k oslavě jsme dokoupili.
Na hřišti vás hned po finále nosily spoluhráčky na židli. Už si užíváte výsady hvězd?
Ne, chtěly mi udělat radost. Když jsem byla zraněná, abych z toho něco měla. Rozhodně nejsem žádná hvězda. Jsme tým. Můžu být za to ráda. Ze začátku jsem z toho měla docela strach. Nevěděla jsem, jak mě starší spoluhráčky přijmou.
Co ještě musíte zlepšit?
Jsem rychlá, ale ještě musím zapracovat na technice střelby i odrazu. Trenér Pína má ze mě vždycky srandu, že při výskoku dělám pohyb, jako když skáču do vody.
Trenéři o vás tvrdí, že jste na střelkyni moc hodná...
Je to tak. Pořád mě nutí, abych střílela brankářkám kolem hlavy, ale já se bojím, že je trefím. Už se mi to párkrát podařilo na tréninku. Vyřadila jsem vlastní spoluhráčku. Pak mě mrzelo, že kvůli mě brečí bolestí.
Co je váším sportovním cílem?
Chtěla bych ve Slavii nějakou dobu zůstat a jednou se dostat do ženské reprezentace. Mým velkým vzorem je bývalá slávistka Petra Čumplová. Zatím je o hodně lepší.
Brzy vás čeká s juniorkami kvalifikace na mistrovství Evropy. Budete nervózní víc než ve finále extraligy?
To už ne. Jsem teď v takové euforii, že snad nervózní nebudu. Hodně si věřím, snad se to projeví i ve střelbě.
