Nejlepšího českého paralympionika tam čekají dvě série profesionálních závodů. Nejprve Tasmanian Christmas Carnivals na dráze.
"Každý den se pojede v jiném městě, startují domácí dráhové hvězdy - olympionici i mistři světa," líčil Ježek. "Jezdí se s různými hendikepy, vyhrát může každý. I mně už se to povedlo."
A ta druhá série?
Jede se pro změnu na silnici a s nejlepšími domácími cyklisty jako je McEwan, O'Grady nebo Cooke. Bude to hodně těžké, protože v této době s tréninkem teprve začínám.
Nedávno jste vyhlásil, že se pokusíte překonat světový rekord v hodinovce. Austrálie je prvním tréninkovým blokem?
Zbývá mi šest neděl na přípravu, což je hodně málo. Z Austrálie se vrátím 13. ledna a pak budu mít jen necelé tři týdny na speciální trénink na dráze. Nemám z toho dobrý pocit, ale trenér je přesvědčený, že to zvládnu. Já moc optimismu necítím. Uvidíme.
Dokážete se připravit na jeden konkrétní den? Aby se 5. února rekord musel klepat strachy?
Roli hraje motivace. Není těžké zvítězit jednou, těžké je svou pozici neustále obhajovat, dokazovat, že jste nejlepší. Únava, starosti, osobní trápení, občas i nepřátelské okolí – s tím vším se člověk musí umět vyrovnat, aby mohl opět vítězit. Nejde to ale do nekonečna. Snad mi bude přát štěstí.
A kdyby přece jen rekord nepřišel, je co zlepšovat. Třeba světové maximum v dráhové stíhačce? Letos na mistrovství světa jste znovu posunoval hranici.
Den po té fantastické jízdě jsem měl pocit, že mám ještě rezervu. Ale teď, když začínám znovu naplno trénovat, mám pocit, že už se na tak vysokou úroveň nemůžu nikdy vrátit. Ale to je jen tím, že se tělo do optimálních otáček dostává každý rok pomaleji. Přeci jen už nejsem nejmladší. Ale samozřejmě toužím ten čas ještě stlačit pod magických 4:40. Myslím, že je to v mých silách. A zároveň vím, že to bude hodně bolet.
Do toho škola. Není těch aktivit až moc?
Letos jsem začal dálkově studovat Vysokou Školu Ekonomie a Managementu. A upřímně přiznávám, že je to náročnější, než jsem čekal. Po patnácti letech od mých posledních studií si jen těžko zvykám. Ale zároveň mě studium strašně moc baví a zajímá. Je to vynikající škola a věřím, že mi přinese potřebné odborné znalosti a doplní mi tak mé praktické poznatky, které jsem stačil během svých aktivit získat.
Co budou další mety sportovního roku 2010? Mistrovství světa v Kolumbii? Světový, Evropský pohár? Nebo čekáte spíš odpočinkovou sezonu?
Jsem závodník, takže pojedu všechny závody naplno. Mám v cyklistice své jméno a to mi nedovolí žádný závod odfláknout, nebo odjet jen tak tréninkově. Když mám na zádech číslo, chci vyhrát.
Navíc v novém dresu je o motivaci postaráno, ne? Angažmá v rumunsko-italském profesionálním týmu vám nějak změní cíle?
Prioritou pro mě zůstávají závody paralympijské cyklistiky. Podle smlouvy mám absolutně volnou ruku. Až na pár závodů, které jsou pro tým důležité, budu s týmem absolvovat pouze závody podle mých osobních potřeb. Je to pro mě šance, dostat se na profesionální závody, kde bych jako jednotlivec startovat nemohl.
Jak se transfer do barev Tusnad Cycling Teamu rodil?
Jednání byla hodně složitá, ale nakonec jsme se dohodli. Mám výsadní postavení, že mohu používat svůj materiál, což je v profipelotonu opravdu výjimečné. Ale vzhledem k mým dlouhodobým osobním sponzorským smlouvám a úzkým vazbám k partnerům to byla má základní podmínka. Těším se na novou motivaci i na kvalitní etapové závody, které s týmem pojedu. Jaké to budou, je zatím ještě v jednání.
Jen aby se neopakoval smolný úvod letošní sezony.
Přes zimu jsem trénoval asi nejvíc ve své kariéře, vše vypadalo skvěle, ale hned v únoru mě v Karibiku postihla salmonela a kvůli tomu onemocnění jsem protrpěl celý desetietapový závod a posléze ztratil tři týdny přípravy.
Pak přišel nepříjemný pád na kritériu v Rakousku...
A další dva týdny bez kola. Přes všechnu tu smůlu jsem se však dokázal připravit na světový pohár na dráze v Manchesteru, kde jsem v polovině května vyhrál stíhací závod. Tím jsem se konečně dostal do pohody. Titul mistra světa a nový světový rekord byl tím nejlepším vyvrcholením závodního roku.
