Je to jasná rovnice, která platí vlastně v každém sportu. Čím lépe vám to půjde, tím více vás hra bude bavit. "Když se s partou budete na písku scházet pravidelně, sami budete cítit pokroky. Dostanete se na určitou úroveň. Na další progres už byste pak potřebovali trenéra," tvrdí Palinek.
Při hře přes síť se jako začátečníci nesnažte ani při dobré nahrávce za každou cenu smečovat. Když takový úder vidíte v televizi, vypadá efektně. Jenže na vlastní kůži není jednoduchý.
Hobby volejbalisté volí častěji drive, pomalejší úder s rovnější trajektorií letu míče. A úplně nejčastěji lob, při němž balon vyletí nahoru a pak se snáší na polovinu soupeře.
"Všechny údery si dobře procvičíte, když budete při hře pravidelně střídat pozice," doporučuje Palinek. "Jako při každé ztrátě v šestkovém volejbale. Od sítě se v kolečku posouváte dozadu, jednou podáváte, podruhé nahráváte, potřetí hrajete přes síť."
Při plážovém volejbalu je velmi důležitá také souhra. Musíte si vyhovět, komunikovat. Aby nedocházelo k situacím, při nichž si na kurtu překážíte.
"Při hře si neustále povídejte, i tím se partneři zlepšují," říká Michal Palinek.
Týmovou specialistou volejbalu je vzájemné plácání do dlaní. Povedený bod nebo naprosto pokažený jednoduchý úder. Volejbalistům je to jedno. Do dlaní se plácají prakticky po každé výměně.
"Je to důkaz sounáležitosti. Hráči se buď pochválí, nebo povzbudí. Když se vám něco povede, dejte najevo radost a klidně přidejte i trochu exhibicionismu," usmívá se Palinek.
Až pokročíte, můžete přidat do hry domluvené signály. Vybavujete si, jak profesionální hráči cosi ukazují prsty za zády? Tím prozrazují kolegovi, na které straně sítě budou při útoku soupeře blokovat. Zkuste podobným gestem nečekaně překvapit spoluhráče. O dobrou náladu bude v tu ránu postaráno.
