Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Skoky na lyžích uprostřed noci? Klidně, souhlasí Janda

ČEKÁNÍ NA VERDIKT. Jakub Janda se v Harrachově závodních skoků nedočkal. | foto: Martin Malý

13 2010
"Maskot" závodů Krakonoš znal viníka harrachovské sloty hned: "Ten Trautenberk pořád zlobí." David Jiroutek, kouč českých skokanů, na to šel vědecky a hovořil o jednom z nejtěžších termínů pro Světový pohár skokanů: "Buď sníh není, nebo zima právě přichází. Minule se v tomhle termínu neodskákalo ani Kuopio."

Každopádně pátek, většinu soboty a neděli skokani v Harrachově pročekali. Vítr se utišil jen v sobotním dopoledni, kdy stihli kvalifikaci, ale kvůli televizním smlouvám závodit nesměli. A chvilku nefoukalo ani v noci z pátku na sobotu...

Pod Plocem skákali nad ránem

"V deset večer jsem se byl projít a bylo nádherné bezvětří," líčil Jakub Janda a oznámil: "Já bych klidně skákal uprostřed noci." Vtipkoval? Kdeže. Skokani v tomto směru vybíraví nejsou, což potvrdil též Borek Sedlák: "Taky by mi nedělalo nejmenší problémy závodit v noci, nepotřebuju moc spát. Jen se musím protáhnout a rozehřát. Hodinu po vzbuzení budu připravený na výkon."
Janda už se spouštěl z můstku i v pět ráno – ještě za éry, kdy ho trénoval dnešní poslanec Pavel Ploc. "To bylo v Predazzu. V den oficiálního tréninku byl dopoledne zákaz trénovat, ale nám to nešlo, tak nás Ploc vytáhl v 5.00 na můstek, ať si tam tajně skočíme."

Sedlák vzpomíná na letní závod ve Slovinsku. "Vypnuli proud, tak jsme skončili až o půlnoci." Kouč Jiroutek zase zažil zběsilý "úprk" při finále Kontinentálního poháru v Kuusamu, kam cestoval s Lukášem Hlavou. "Po čtyřdenním čekání na počasí, které jsem proležel s bolavými zády, se nakonec v neděli mezi 9.00 a 10.30 přece jen odskákaly dva skoky. Jeden vyhlásili za první závod, druhý za druhý závod – a letělo se domů." Co by za takový scénář teď dali.

Janda: To nemá cenu řešit

Ve tváři Jakuba Jandy jste si však nepřečetli zlost ani nervozitu. Dávno přivykl skokanskému čekání. "Už jsem ho zažil v desítkách variací. To nemá smysl řešit."

Nejhorší je v takové situaci sednout si v buňce, proto Janda popocházel kolem stadionu tam a zpět. "Kdybych seděl, už se pak ani nerozběhnu." O půl dvanácté lehce poobědval, ale když se v 16 hodin start závodu dál odkládal, dopřál si horkou čokoládu a snědl kousek sendviče, protože na prázdný žaludek skákat neumí.

"Kdyby se přece jen závodilo a šel bych na věž, v boudě bych se pak převážil, jestli splňuju váhový limit daný pravidly." Jednou si v Klingenthalu také všichni mysleli, že počasí se nemůže umoudřit. "A pak se z minuty na minutu změnilo. Ale tady tomu moc nevěřím," pohlédl k obloze.
Měl pravdu. Zázrak se nekonal. Závody také ne.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze