Až se Michaela Rajnochová v pátek po půl páté odpoledne postaví ke svému soutěžnímu skoku, bude ji sledovat celá rodina.
Ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde se druhý závod letošního Světového poháru koná, totiž žije. „Je to samozřejmě super, že mohu závodit doma, jenže moje výkonnost momentálně není na nějaké velké úrovni,“ povzdechla si.
Grand Prix ženPátek Sobota Neděle |
Čím to?
Loni jsem několikrát spadla, takže mám problémy dostat se zpátky. Mám v hlavě blok. Není snadné ho zlomit.
Řešíte to i se sportovním psychologem?
Jo, toho mám. Ještě než jsem spadla, tak jsem u něj byla. Záhy přišel pád a už jsme se zabývali jím, místo abychom celkově řešili psychiku.
Dostat se z toho je hodně těžké, že?
Je, hlavně pro mě. Nejsem ten typ člověka, který jde po pádu na můstek a skočí stejně, jako by se vůbec nic nestalo. To u mě nefunguje.
Překvapilo vás, že jste se přes to všechno dostala do reprezentace pro nynější závod Grand Prix?
Pomohlo mi, že je to doma. Být to v cizině, tak nikam nejedu, to bych se do nominace nevešla.
Ve Frenštátě jsou ze světové špičky Japonka Takanašiová a Američanka Hendricksonová. Znáte je?
Už dříve jsem s nimi závodila, viděla je. Jsou o hodně napřed. Když ke všemu vezmu, že mi to teď vůbec nejde, tak jsou přede mnou strašně daleko.
V čem jsou silné?
Je neblokuje hlava. Udělají přesně to, co mají. U mě to je hodně o té hlavě.
Proč jste si skoky na lyžích vybrala?
Skákal můj starší brácha. Naši se na něj chodili dívat a brali mě s sebou. Také jsem to chtěla zkusit.
Vzpomenete si, jak jste se poprvé pustila z můstku?
Co jsem cítila, si už nepamatuji. Nejprve to ale byl malý můstek. Byla jsem na něm v zimě a na sjezdových lyžích. Až v létě jsem měla skočky a to už jsem normálně skákala.
Odvaha vám určitě nechybí.
Pustit se dolů ne, ale překonat ten strach je teď těžší, abych se ještě posunula někam dále.
Může vám k tomu pomoci i to, že budete startovat ve velkém závodě na můstku, který znáte nejlépe ze všech?
To moc roli nehraje, protože strach se lépe překonává na menších můstcích, jako je třeba v Rožnově pod Radhoštěm, což je sedmdesátka. Ale snažím se ten blok zlomit všude možně.
Frenštátský závod je také kvalifikací na olympijské hry. Pomýšlíte na ně?
Další české holky jsou přede mnou docela o dost, takže pro mě je šance na olympiádu skoro mizivá. Musel by se stát zázrak třeba v podobě nějakého dobrého umístění. Možnost uspět je vždycky ještě i v zimě ve Světovém poháru. Ale to by fakt byl zázrak.
