Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na letištích budu pískat, tuší skikrosař Kraus. Má velký šroub v noze

OSUDNÝ MOMENT. Tomáš Kraus a jeho ošklivý pád. | foto: Archiv Tomáše Krause

10 2015
V pondělí večer se vrátil do Prahy, v úterý byl za lékaři v Motole a ve Střešovicích a v poledne už jej vítala rodina v Děčíně. "Jsou rádi, že mě mají doma," pravil zdánlivě nestárnoucí skikrosař Tomáš Kraus, dvojnásobný mistr světa z let 2005 a 2007. V pátek si při závodě Světového poháru ve švýcarské Arose zlomil pravou stehenní kost a ještě ten den absolvoval operaci.

Zlomenina stehenní kosti, to zní hrůzostrašně. Bolí to hodně?
Teď už je bolest menší, ale dokud mi nohu nesešroubovali, tak to bolelo dost.A když jsem ještě měl těžké lyžáky, tak jsem trochu trpěl při každém otřesu na kanadských saních nebo v helikoptéře.

Jenže helikoptéra pro vás kvůli mlze skoro hodinu nemohla - co se vám honilo hlavou? 
Už mi to začínalo vadit, věděl jsem, že se bolest neztratí, dokud nebudu v nemocnici. A taky jsem se trochu bál. Protože když jsem si před dvěma lety na mistrovství světa v norském Vossu zlomil pánev, tak mi říkali, že hrozí nebezpečí vnitřního krvácení. Takže jsem se teď bál případných komplikací, které se naštěstí nedostavily.

K vašemu pádu došlo ve čtvrtfinálové jízdě. Vybavíte si ještě podrobnosti?
Jel jsem jako třetí a cítil jsem, že bych na posledním skoku těsně před cílem mohl doletět na druhé čili postupové místo. Jenže jsem dal míň důrazu na to, abych skok ustál, a víc jsem se věnoval natažení ruky do cíle. No a při dopadu se mi rozjely lyže.

Operace dopadla dobře?
Jo, dali mi do kosti velký šroub. A kontrolní rentgen ukázal, že je to sešroubované správně.

Jak dlouho podle lékařů budete mimo sport?
Teď mám před sebou dva týdny úplného klidu, pak budu šest týdnů chodit o berlích, na pravou nohu nesmím stoupnout. A minimálně tři měsíce si nezalyžuju. No, řekli tři až šest měsíců... Takže je sezona v háji.

A co šroub?
Ve Švýcarsku říkali, že v noze zůstane, ale už vím, že po dvou letech by mohl jít ven.

Teď budete na letištních detektorech pískat...
Asi jo! (směje se) Čekal jsem sice, že budu pískat už mnohem dřív, protože mám už sedm let šrouby v koleni, ale ty jsou malinké - ještě nikdy to totiž nezapískalo. Tenhle je ale mnohem větší.

Jak jste se vlastně dostal ze Švýcarska do Prahy?
Přivezl mě kamarád, v nemocnici mi povolili cestu autem. Jen jsme museli dělat časté přestávky, abych se prošel o berlích, protože krev prý musí cirkulovat.

Na podzim jste zvažoval, jestli tato sezona bude poslední, anebo si kariéru ještě prodloužíte. Jak to vidíte teď?
Jelikož teď nemám dobré vyhlídky na další měsíce, tak se snažím neřešit to. Protože bych možná řekl, že to balím, a potom bych toho třeba litoval. Nechci se unáhlit, teď jsem zraněnej. A mrzí mě, že se to stalo zrovna v Arose, kde jsem byl přesně před rokem při Světovém poháru naposledy na bedně, skončil jsem druhý. Proto jsem si tam teď věřil, ale dopadlo to jinak.

Tomáš Kraus dva dny po operaci zlomené nohy.

Tomáš Kraus dva dny po operaci zlomené nohy.

A neberete poslední úraz jako jakési znamení shůry, abyste pomalu začal odsouvat skikros do ústraní? Přece jen je vám čtyřicet...
Jo, to si taky říkám. Na druhou stranu jsem už měl podobných signálů víc, před dvěma lety ve Vossu to bylo podobné a před sedmi lety jsem měl zpřetrhané vazy v koleni... Úrazů bylo dost, ale vždycky jsem se na nějaké úrovni zase vrátil.

Co vám říká manželka?
Má jiné starosti, přepadla ji chřipka. Neprobíráme, co bude za půl roku. Ale teď si aspoň užiju rodinu, ona i obě děti jsou rádi, že mě mají doma. I když nemyslím, že bych je v tomto směru nějak zanedbával.

Když se ohlédnete, nebyl to pro české lyžování nějaký černý závěr minulého týdne? Nejdřív jste se rozbil vy, potom se potloukl Ondřej Bank...
Ten jeho pád mě dostal. V nemocnici jsem to viděl v televizi, pár hodin předtím jsme si psali. Bany toho prožil po nemocnicích snad ještě víc než já, proto jsem dvojnásob rád, že se mu nic vážného nestalo.

Zdáte se dobře naladěný, na někoho jiného by takový úraz možná dolehl mnohem  víc...
A čemu bych pomohl, kdybych se mračil?

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze