Tento příběh by jistě zapadl, nebýt toho, kdo Williamsová je. Za posledních 60 let je jedinou Britkou, která získala zlato na olympijských hrách - ve Vancouveru 2010 brala zlato ve skeletonu.
A protože svoji kariéru v ledovém korytu už ukončila, ale rychlost ji dál láká, usedne tento víkend do nadupaného bílého Mitsubishi a v Britské Rallye ve Wallesu, posledním závodě letošního mistrovství světa v automobilových soutěží, bude bojovat s časem. "Nebojím se," přesvědčuje 31letá slečna.
Loni po deseti letech odložila svůj milovaný skeleton jménem Arthur a protože i olympijští vítězové musejí platit složenky, nastoupila do konzultantské firmy a hledá pro klienty nejlepší řešení jejich problémů.
"Jenže sedět v kanceláři a psát maily není můj styl. Když jsem byla sportovkyní, tak jsem sice věděla, jaké činky budu muset pět měsíců v kuse zvedat, ale byl to můj život," vyznala se. "Když jsem sportu nechala, uvědomila jsem si, že ten sportovec je pořád ve mně. Polovina mého já sice touží pracovat od devíti do pěti a mít volné večery. Ale stejně vím, že by mě to nebavilo, potřebuju být venku."
PO HLAVĚ ZA ZLATEM. Britka Amy Williamsová vyhrála na olympijských hrách ve Vancouveru 2010 zlato ve skeletonu.
Ve Walesu začne její druhá sportovní kariéra. Nebo dokonce třetí, pokud budeme počítat její začátky coby sprinterky na čtyřstovce. Místo mezi elitou získala Williamsová díky kvalifikaci ve čtyřech soutěžích v průběhu roku a v erzetách Britské rallye teď narazí na největší esa - mistra světa Ogiera, Latvalu, nebo i bývalého pilota F1 Kubicu.
"Takže teď patřím mezi velké kluky, že?" těšila se. "Neuvědomovala jsem si význam toho všeho, dokud jsem na posledním závodě nepotkala Sebastiena Ogiera. Teprve pak mi to docvaklo: Jo, já s nimi budu za pár týdnů závodit. Pravděpodobně budou o dost rychlejší, ale pokud se já a Tony dostaneme za cílovou čáru, bude to úžasný výsledek."
Cesta ze skeletonu do závodního vozu není nijak zvláštní, rychlost ovládá, strach nemá. Ovšem dělat navigátora je prý o něco složitější, než si myslela. "Neuvědomovala jsem si, kolik je to práce," přiznala Williamsová v deníku Telegraph. "Myslela jsem si, že jde jen o to číst instrukce. Jenže to je to nejmenší ze všech vašich povinností. Funguju skoro jako týmový manažer a musím dávat pozor na všechno kolem. Spolujezdec si nikdy nemůže vydechnout."
Přestože teď dýchá hlavně závodní benzin, v duši zůstává olympioničkou. V únoru dokonce pojede do Soči, ovšem teď už jen jako ambasadorka Britského olympijského výboru a v roli televizního experta BBC. "Bude to zvláštní, těžké a bizarní, že nebudu sama závodit," tvrdila. "Ale musela jsem poslouchat své tělo, už jsem byla zničená. I když si myslím, že bych další medaili klidně mohla získat. Klidně bych chytila skeleton a sama vyrazila dolů."
