Tour sleduje Australan už jen u televize, drsný pád při sjezdu z Mont du Chat ho v 9. etapě vyhnal ze závodu.
„Začíná to vypadat, že stoupání nebudou na letošní Tour až tak důležitá jako právě sjezdy,“ usoudí Rigoberto Urán, čtvrtý muž pořadí. Dnes je další takový čeká, z pyrenejského Mur de Péguere takřka až do cíle ve Foix.
Snad ještě nikdy nebyl sjezdům v profipelotonu přikládán tak velký význam.
„Šampionem Grand Tour má být komplexní jezdec. Tedy i výborný sjezdař,“ povídá Roman Kreuziger. „Tomu se uzpůsobují itineráře.“
Cancellara: Kladete si otázky existencionální
Už Bernard Hinault na Giru 1980 předvedl strhující útok, když se za pomoci kolegy Bernadeaua řítil z vrcholu Stelvia do Bormia jak smyslů zbavený a vysvlékl díky tomu z růžového trikotu Itala Panizziho.
Ředitel Gira Torriani poté zářil: „Udělal mi obrovskou radost. Konečně někdo všem ukázal, že lze závod rozhodnout i ve sjezdu.“
V 90. letech předváděl vabank sjezdy „Sokol“ Paolo Savoldelli, v posledním desetiletí riskovali na hranu možného Samuel Sánchez a Vincenzo Nibali.
„Při pohledu na Nibaliho jsme se i my naučili, že ve sjezdech můžeme získat nezanedbatelnou výhodu,“ tvrdí Dave Brailsford, manažer stáje Sky.
Navíc do tábora Sky přestoupil předloni další „bláznivý“ sjezdař, exmistr světa Michael Kwiatkowski. „Loni mě na soustředění učil, jak co nejefektivněji sjíždět,“ vzpomíná Chris Froome.
Nedlouho poté uplatnil Brit získané rady v praxi.
Seděl na trubce kola, těžiště co nejvíce na předním kole, a letěl do údolí. Tak vyhrál Froome loni na Tour po sólovém útoku etapu vrcholící sjezdem z Peyresourdu. „Bavilo mě to jako malé dítě, které zkouší, jak nejrychleji dokáže jet na kole,“ vykládal vzápětí.
Jistě, je to nebezpečná hra.
„Při obtížných sjezdech si ani tak nekladete otázky technické jako spíše existenciální,“ připouští bývalý velikán Fabian Cancellara. „Jaké jsou mé priority? Mám rodinu, mám děti, jak moc tedy riskovat?“
130,7 km/h. A co soutěž? Tak to ne!
Na minulé Tour se Leigh Howard z týmu IAM na Twitteru pochlubil, že po opravě mechanické závady dosáhl při stíhání pelotonu ve sjezdu rychlosti 122,7 km/h. „A byl jsem celý podělaný!“
Jeremy Roy jej potom překonal při sjezdu z Comelly rychlostí 127 km/h a Marcus Burghard z BMC se dostal až na 130,7 km/h. Všichni tak překročili povolenou rychlost motorových vozidel na britských dálnicích...
S oficiální soutěží o nejrychlejšího sjezdaře chtělo přijít letošní Giro, ale kvůli ostré kritice týmů od tohoto záměru ustoupilo. „Ani sjezdařskou časovku z kopce do údolí dělat nebudeme. To už by byl velký hazard,“ říká Christian Prudhomme, ředitel Tour.
Ovšem etap vrcholících sjezdy bude patrně v zájmu „větší vyváženosti“ přibývat. Stejně jako krátkých, úderných horských etap.
Páteční, třinácté dějství Tour nabídne obojí.
Krátkou trasu (101 km) i dlouhý cílový sjezd.
Bardet: Může to být ještě tvrdší etapa než ta čtvrteční
Fabio Aru ve čtvrtečním večeru tvrdil: „Nejkrásnější je, že teď si mohu užívat chvíle ve žlutém trikotu, aniž bych příliš myslel na zítřek. Až v autobuse před páteční etapou se jí začnu zabývat.“
Romain Bardet předpovídá útok týmu Sky. „Rozhodně nebudou spokojeni se současným vývojem situace, budou chtít žlutý dres zpět. Ta etapa může být ještě tvrdší než ta čtvrteční a může zase převrátit průběh závodu vzhůru nohama.“
Loni ujel Bardet ostatním při Tour na nebezpečném sjezdu v alpské etapě do Saint-Gervais Mont Blanc.
Ano, sjezdy umí.
Froome taky. Pokud je v pohodě.
Ale je v pohodě?
Na trati čekají tři vrcholy první kategorie, Col de Latrape po 31 kilometrech, pak Col d ́Agnes a Mur de Peguere 27 kilometrů před cílem.
Odtud se bude sjíždět. Pro etapový triumf i pro uchování / znovunabyti (nehodící se škrtněte) žlutého dresu.