Sjezdovka Alpe Cermis: Peklo, které vás může zničit

Val di Fiemme (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Z okna svého hotelu se Lukáš Bauer dívá přímo na sjezdovku Alpe Cermis a povídá: "Nejlíp po těle mi při tom pohledu není. Zvlášť když si představím, že v neděli se tam podrápu nahoru." Ve sportu jsou kopce všední a kopce výjimečné. A pak ty mytické. Jako L’Alpe d’Huez cyklistů. Nebo sjezdařský Lauberhorn.

Stoupání do obávané sjezdovky Alpe Cermis

Alpe Cermis, závěrečný vrchol Tour de Ski, se takovým mýtem stala za pouhé dva roky. Pro sjezdaře je to tuctová červená sjezdovka.

Ale zkuste ji absolvovat v obráceném gardu, na běžkách, v bitvě o vteřiny, navíc coby sedmý závod v devíti dnech. "Pak se z ní stanou tři kilometry pekla, které mohou zničit všechny vaše předchozí dobré výsledky," říká Jürg Capol, šéf běžců v Mezinárodní lyžařské federaci.

Legenda vypráví, že Capol vymyslel stoupání na Alpe Cermis v sauně společně se slavným lyžařem Vegardem Ulvangem. Když si ho později Ulvang vyzkoušel na vlastní kůži, pokorně přiznal: "Je to těžší, než jsme čekali."

Pro ženy to je hraniční hora

Na třech a půl kilometrech se běžci plahočí o 420 metrů výš, s převýšením až 28 procent. "Ten kopec už není lyžařský. Je to extrém," říká český kouč Miroslav Petrásek.

"Ani na vteřinu se nesmíte přestat soustředit, jinak okamžitě vypadnete z rytmu," radí zkušený Němec Axel Teichmann. "Na téhle hoře se toho může stát spoustu."

Tady srdce buší jako zběsilé, oči rudnou, žaludek se tlačí ven z krku. Tady se odehrávají strhující příběhy. Jako když si Ruska Ročevová spletla trať, neprojela několik branek a musela šplhat znovu. Nebo loni, když Švédka Kallaová na posledních metrech předstihla trpící Finku Kuitunenovou.

Proto i jindy usměvavá Kuitunenová, tato velká lyžařská dáma, vzhlíží k Alpe Cermis s obavami. "Je to spíš lezení, které má s lyžováním společné jen to, že máme lyže, hůlky a startovní číslo. A mě navíc pobolívají záda. Není to moje trať. Ale když se tady propadnu na desáté místo, vezmu to. Kariéru kvůli tomu neukončím."

Především pro ženy je Alpe Cermis drsným zážitkem. Kateřina Neumannová nazvala svůj předloňský styl na tomto kopci "turistickým pajdákem".

Další běžkyně tu pochodují vzhůru lenivým stromečkem. "Přesto je to brutální. Mám z toho bobky," přiznává Němka Evi SachenbacherováStehleová. Její šéftrenér Jochen Behle tvrdí: "Pro ženy je ta hora hraniční. Nemá s estetickým během nic společného."

Ovšem výhrady k Alpe Cermis pronášejí i muži. "Kdybych na Tour mohl něco změnit, bylo by to poslední stoupání. Z něj mám strach," říká domácí Pietro Piller-Cottrer. Nic se však rušit nebude, Alpe Cermis má jistotu coby závěrečná etapa Tour do roku 2013. "Musíte vidět, jaký účinek má tento kopec na veřejnost. Tuhle etapu přenáší živě 12 televizních stanic," připomíná Capol.

Holmenkollen je těžší?

Ale je skutečně tím nejtěžším, co v běhu na lyžích existuje? Při premiéře v lednu 2007 nestačil prostor za cílem, aby pojal množství závodnic, které padaly vyčerpáním k zemi. Loni ho proto organizátoři zvětšili.

"V cíli to tu vypadá hrůzostrašně. Ale jsou závody, kde je vám na trati ještě víc blbě. Jen při nich nemusíte šplhat až do cíle. Když jinde sjíždíte na stadion, málokdo pak v cíli padne," připomíná bývalá olympionička Zuzana Kocumová.

Podle kouče Petráska není Alpe Cermis nejtvrdší zkouškou: "Padesátka na Holmenkollenu s táhlými dlouhými kopci je těžší." Bauer přitakává: "Alpe Cermis, to jsou jen tři kilometry extrémního kopce. Ale lidé si to pamatují víc než cokoliv jiného."

Rovněž Dario Cologna, lídr Tour, považuje maraton na Holmenkollenu za náročnější. Ovšem stejně tak si uvědomuje, že pokud zítra vystoupá na mytický italský vrchol jako první, řekne si o lyžařskou nesmrtelnost mnohem hlasitěji než šampioni z norské lyžařské Mekky.

"Alpe Cermis se dá přežít. Musím hlavně chytnout dobrý rytmus a na začátku to nepřepálit, abych se nezahltil," plánuje Švýcar.

Jak snadno se to říká.

Oč krutější pak bývá realita...

Kocumová: Nic podobného neexistuje

Já jsem holka, které se líbí každá nová pitomost. Takže výšlap na Alpe Cermis se mi líbí. I když uznávám, že pro ženy je to v nejprudší pasáži spíš škrabání se na vrchol než lyžování.

Nic podobného v běžeckém lyžování neexistuje. Na všech okruzích jde spíš o intervalovou zátěž, kdy vyběhnete co nejrychleji na kopec a potom se při sjezdu dolů vydýcháte.

Vaše tepová frekvence je přitom neustálou vlnovkou. Ale na Alpe Cermis šlapete naplno až k vrcholu, bez úlev. Jde tu o to, uhlídat si tepovku těsně na hraně anaerobního prahu, jinak se totálně zakyselíte, celí ztuhnete a jste mimo hru.

První část stoupání se sklonem 12 procent ještě docela příjemně klouže. Potom ale následuje 200metrový kopec s 26 procenty, kde spíš jen lezete. Za ním je důležité, jak se vám podaří rozjet do dalšího stoupání. Kuitunenová to loni nezvládla, proto se kolem ní přehnala Kallaová.

V tu chvíli hraje obrovskou roli i psychika. Vidíte, že závodnici před sebou stahujete, a rázem vám narostou křídla.

Hlava dělá na Alpe Cermis moc, ale musíte na to mít fyzicky a musíte si věřit, jinak vám sebelepší hlava nepomůže. Přijedete tam a najednou si říkáte: Je to strašně dlouhé. Jako by z vás někdo injekční stříkačkou vytáhl energii. Nohy vám zboulovatí a jste blízko k tomu, abyste se psychicky rozsypali.

Přitom většina závodníků je i na tak extrémní kopce a zátěž trénovaná. V létě běžně vybíhají 20 minut do kopce v maximálním tempu. Neměli by tedy na Alpe Cermis kolabovat. Problém je v tom, že v létě do těch strmých kopců běhají po svých. Na lyžích jim takový pohyb připadá nepřirozený. Ale to už jsme zase u té hlavy.

Závěr Tour de Ski

Dnes

12.00 10 km ženy klasicky s hromadným startem

15.30 20 km muži klasicky s hromadným startem

Muži mají pět a ženy tři prémiové spurty, kde tři nejlepší obdrží vždy 15, 10 a 5 bonifikačních vteřin.

Zítra

13.00 10 km volně ženy (stíhací závod)

15.30 11 km volně muži (stíhací závod)

Závodníci startují podle odstupů v celkovém pořadí. Kdo bude první na vrcholu, je celkovým šampionem Tour de Ski.