Snažila se utěšovat: „Co bych před třemi lety dala za dvě pátá místa?“ Jenže Simona Baumrtová, majitelka dvanácti velkých medailí, přijela do Berlína s jiným plánem. Coby třetí žena z předchozího evropského šampionátu v Debrecínu a plavkyně, která poslední tři roky způsobuje ve znakařském pelotonu vlnobití, mířila výš.
Tlačila na sebe ona sama, tlak cítila i od lidí kolem. Kolik medailí přivezeš? Kde máš největší šanci? slýchala. Myslela si, že to bude právě stovka, její bronzová trať z roku 2012, a její okolí už se těšilo: Tak to my do Berlína přijedeme ve čtvrtek. Jenže enormní pozornost byla pro 22letou znakařku neúnosným závažím.
Podruhé na šampionátu dohmátla pátá, daleko za svým českým rekordem, a pak jen hlesla: „Je to na prd.“
Už se smutek rozležel?
Pořád převládají pocity zklamání, protože jsem do Berlína jela s velkým očekáváním. Možná bylo větší, než se dalo zvládnout, což se asi projevilo na mém plavání. Natrénováno mám dobře, nemocná jsem taky nebyla, tak jsem prostě asi neunesla atmosféru, tu tíhu, kterou jsem si na sebe upletla.
Přitom před Berlínem jste říkala: Už umím s tlakem pracovat.
Myslela jsem si, že si ho nepřipouštím. Něco podobného se mi stalo na mistrovství světa v Šanghaji 2011, tam jsem chtěla do finále, taky se to ode mě čekalo, ale nezvládla jsem to.
A nejlepším umístěním pak byla 24. pozice.
Ale následující tři roky jsem vždycky jela na šampionát bez toho, že bych přemýšlela, že mohu něco zkazit. Až teď. Myslela jsem si, že jsem v pohodě, ale pak přišly závody a... Dvě pátá místa na Evropě jsou super, ale chtěla jsem víc. Na obě medaile jsem formu měla. Musím zapomenout.
Naplaváno máte, jak tedy natrénovat i hlavu?
Ta se trénuje právě takovými zkušenostmi, které jsou nové, neočekávané. Každá zkušenost, ať negativní, nebo pozitivní, která se tu přihodí, je přínosem do další práce. I ta Šanghaj mi pomohla. Berlín nechci brát jako neúspěch. Ale je to menší zádrhel v kariéře.
Jak se stát šampionkou?
Mít natrénováno a být psychicky v pohodě, protože si myslím, že hlava dělá 60 procent výkonu.
Existují v plaveckém znaku i nějaké fígle, detaily, vylepšená technika?
Každý člověk má svůj individuální způsob plavání, ale já rozhodně techniku měnit nebudu, protože dosud fungovala. Že se to teď trošku nepovedlo, tak to neznamená, že budu něco zásadně překopávat.
Po každém startu a obrátce jste se dostávala do čela. To je vaše silná zbraň?
Obrátku mám jednu z nejlepších. Ztratila jsem hlavně na plavání, i když si neuvědomuju žádnou technickou chybu. Spíš chyběl skluz, možná větší koncentrace.
Vyvíjí se znakařský styl?
Vždycky se musí podchytit nové vymoženosti. O tom, jestli budu první, nebo pátá, už rozhodují setinky. Musím ladit všechno. Vždycky se dá něco okoukat, jen jsem zatím neměla čas, pořád tady jen plavu. Ale doufám, že to bude lepší. Do olympiády v Riu pořád zbývají dva roky. Tohle mistrovství může být odrazový můstek.
