Dvacetiletý pivot prožil hodně zvláštní léto. Měl být tahounem české dvacítky na červencovém mistrovství Evropy. Ale nebyl, zranil se. Pak se léčil, a když se vyléčil, sáhlo po něm reprezentační áčko.
Puršl si odbyl neoficiální debut v tréninkovém utkání proti Finsku i ten oficiální v generálce na EuroBasket proti Lotyšsku. Dostal se do finální dvanáctky na úkor Adama Pecháčka, jenže pár hodin poté se na posledním pražském tréninku zranil.
Pecháček dodatečnou nominaci odmítl, a tak se naskytla šance zaplnit dvanácté místo Puršlem. Ten věděl, že si zahrát nemůže, po možnosti trávit čas ve skvělé basketbalové společnosti ale vděčně skočil.
„Bylo to všechno hodně rychlé,“ vzpomíná pražský rodák a popisuje svůj přerod ze zraněného fanouška odkázaného na televizi na člena lavičky v klužské hale Polivalenta: „Od zranění jsem byl pořád v kontaktu s manažerem týmu a řešilo se, jestli pojede Adam. Když mi řekli, že mohu zažít atmosféru a přiučit se, tak jsem chtěl přijet.“
Se ztrátou naděje zahrát si na elitním turnaji se přitom nesmiřoval nijak snadno. „Pořád jsem doufal, že ruka bude v pohodě, ale když to začalo natýkat, musel jsem k doktorovi a zjistili, že to mám dost špatně zlomené. Hodně to mrzelo, ale je to součást sportu a nemohu s tím nic dělat.“
Dalším paradoxem je, že Puršla o EuroBasket připravilo to, co ho na něj dostalo. Bojovnost. „Balon byl na zemi, šli jsme po něm tři hráči a ani nevím, co se stalo. Asi mi to někdo přišlápl a trochu zkroutil. Křuplo mi tam,“ popsal mrzutý moment.
Už v Kluži však makal na svém návratu. „Mohl jsem běhat a posilovat nohy, jen tu ruku jsem zatím musel nechat v klidu. Mohu cokoli, co nezatěžuje tu ruku,“ popisuje letní posila Svitav. „Když mě ujistili, že v Kluži budu moci pracovat s kondičákem, abych byl ve formě, a zároveň být s týmem a zažít atmosféru, tak nebylo co řešit.“
Nejhorší momenty v Rumunsku ho potkaly během rozhodujícího - prohraného - souboje. „S Maďarskem jsem to prožíval nejhůř. Ale co se dá dělat. Rád bych pomohl, nemohl jsem.“
S hvězdami se pak Puršl potkával nejen v hale, ale i v hotelu. „Když se snažíte vtěsnat do výtahu s bratry Gasolovými a Hernangómezovými, tak je to zážitek,“ glosuje s nadsázkou.
V Kluži tenhle problém řešil doslova, v příštích měsících a letech ho bude mít obrazně. Jak se k velikánům z NBA alespoň přiblížit a svádět s nimi co nejvyrovnanější partie...
SMUTNÍ ČEŠI. Tomáš Satoranský se svými spoluhráči polyká zklamání po utkání proti Černé Hoře. Vpravo Šimon Puršl.
Jisté je, že chuť trénovat Šimon Puršl neztratil. „Oproti mládežnickým reprezentacím jsem viděl zblízka ten posun ve fyzičnosti. Pomáhá mi, že jsem viděl, na čem potřebuji pracovat, abych se na tuto úroveň dostal,“ tvrdí odhodlaně.
Do českého výběru prý neměl problém zapadnout. „Připojil jsem se pozdě. Byl jsem s klukama jen dva týdny. Ale přijali mě mezi sebe skvěle a byl jsem členem party,“ cení si benjamínek ve výběru.
A před kvalifikací na mistrovství světa 2019 může směle vyhlížet další pozvánku. „Lidé z reprezentace mi říkali, že jsou rádi za můj přístup a že mi to pomůže do budoucna. Ale já takhle nepřemýšlel. Já se jen hrozně těšil na Evropu, a když mi řekli, že i přes zranění mohu jet, tak jsem hned chtěl být s týmem. A nepřemýšlel jsem o tom, co to bude znamenat pro budoucnost,“ nechce Puršl kalkulovat.
Raději se hodlá soustředit sám na sebe a svůj návrat ze Zaragozy do Česka. „Ve Španělsku jsem byl trochu zaseklý, jak jsem nedostával šanci. Takže se vracím, abych se zas posunul a hrál, což je v tomto věku důležité. Pak uvidíme, co se stane,“ hodlá se Puršl předvést.
