Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jedinec v cyklistice nezmůže skoro nic. Proto i hvězdy musí dřít

Cyklistický peloton v šesté etapě Tour de France | foto: AP

11 2015
Fougeres (Od našeho zpravodaje) - Na kostkách v Cambrai měl český cyklista Zdeněk Štybar zkusit zaútočit na vítězství. Ve čtvrteční etapě do Le Havru měl pro změnu pomoci vyhrát Marku Cavendishovi. A pokusit se ochránit lídra Martina. Ani jeden z těchto předzávodních plánů týmů Etixx Quick Step se nenaplnil. Zcela podle předpokladů vyšla taktika týmu až v sedmém dni Tour, kdy Cavendish ukončil své dvouleté čekání a na Tour slavil 26. etapový triumf.

Ne vždy zkrátka původní záměr klapne a ne vždy je na škodu, když se situace nakonec vyvrbí jinak. Nic to však nemění na faktu, že cyklistika je týmový sport, ve kterém instrukce od šéfů a domluva se spolujezdci hraje čím dál větší roli.

Proto jel staronový držitel žlutého trikotu Chris Froome i v pátek, za slunečného počasí, po trase mezi městečky Livarot a Fougéres, většinu času pěkně schovaný. Kolegové z týmu Sky, včetně Čecha Leopolda Königa, ho chránili, aby na něj nefoukalo nebo aby se podobně jako předchozí lídr závodu Martin nenamotal do nebezpečného pádu.

Co kdyby jel každý sám za sebe?

Jedinec sám o sobě může využít nenadálé situace, jako třeba Štybar ve čtvrtek. I k tomu ale potřebuje požehnání. „Vážím si toho, že mi tým dal volnou ruku,“ děkoval v Le Havru v cíli.

Tým je víc než sebelepší jezdec. Tohle pravidlo platí v současné cyklistice víc než kdykoli dřív. „Dnes je úplně jiná éra než za mých časů. Týmová spolupráce je čím dál důležitější,“ říká Jonathan Vaughters, ještě na konci 90. let pomocník Lance Armstronga v týmu US Postal a nyní manažer týmu Cannondale-Garmin.

Jen v úplných začátcích Tour de France stáli jezdci na startu sami za sebe, i když už tehdy se často mezi sebou dohodli na spolupráci. Co kdyby taková situace  nastala dnes? Je to samozřejmě jen hypotetická představa, ale docela lákavá: jak by se potom závod vyvíjel?

„Víte, co by se stalo? Mnoho lídrů už by klidně mohlo být touhle dobou ze hry,“ věští Vaughters. „Třeba Froome se neumí moc pohybovat na čele pelotonu, nutně potřebuje, aby mu tým pomohl.“

Jenže dnes už tahle pomoc nepředstavuje jen nošení vody a předávání pokynů od šéfů, kteří se vezou v autě kousek za pelotonem. Každý jezdec má v uchu sluchátko, takže instrukce slyší hned.

A ten, na kterého tým jede, k ruce potřebuje exkluzivní pomocníky, kteří musí často potlačit vlastní ambice. V této roli se na letošní Tour ocitl König. Loni se v jejím úvodu hřál v chumlu spolujezdců z týmu NetApp,snažil se pošetřit síly na horské etapy. V nich pak stačil nejlepším a dojel celkově sedmý.

Když přestupoval do hvězdného týmu Sky, věděl, že ho pravděpodobně na Tour čeká jiná, pomocnická role. A ještě před startem závodu byl plný očekávání.

„Věřím si na to a těším se,“ říkal v Utrechtu den před úvodní časovkou. „Můžu mít čistou hlavu a zároveň vím, že s formou, kterou teď mám, odvedu v těžkých kopcích stoprocentní práci. Oproti loňsku jsem o polovinu míň nervózní.“

„Snad mě začnou šetřit“

On možná nervozitou netrpěl, ale v pelotonu jí bylo v úvodních dnech plno. Napětí, spolu s náročným zvykáním si na nové úkoly, Königovo rozpoložení lehce změnilo.

„Vybral jsem si špatný sport,“ říkal nejdříve napůl v legraci po třetí etapě. „Mohl jsem být v NHL a mít se dobře. Nemusel bych se s nikým strkat tři týdny po Francii a po špatných belgických silnicích.“

V cílí páté etapy už mluvil vážněji. Z jeho slov nebylo složité vyčíst, že se s náročnou rolí zatím tak úplně nesžil. „Mentálně mě to unavuje, nejsem na to vůbec zvyklý,“ oddechoval. „Stojí to dost sil a lhal bych, kdybych říkal, že mě to baví.“

Sky jej totiž v úvodu Tour využívalo k tomu, aby tahal a udával tempo na rovinách, což se příliš nečekalo. Spíš měl pomáhat Froomovi v kopcích, na to byl připravený. „Mám z toho celkem strach. Než dojedeme do hor, asi to bude dál bolet,“ tušil König. „Doufám, že mě tým začne trošku šetřit.“

Přání se mu částečně vyplnilo, v pátek na špici moc vidět nebyl. Čím to ale je, že obyčejní“ pomocníci už nestačí? Že hlavní hvězda potřebuje většinou i několik takových, kteří by jinde byli lídry?

„Úroveň cyklistiky šla obrovsky nahoru,“ nachází odpověď Vaughters. „A sponzoři chtějí za své peníze maximum. Pro ně je image značky vždycky důležitější než jméno kteréhokoli jezdce v týmu.“

Na to kromě Königa doplácí třeba i Peter Sagan, který si musí ve finiši vždy poradit sám: pro jeho Tinkoff-Saxo je úkolem číslo 1 ochránit lídra Alberta Contadora. A tak v pátek slovenský sprinter za cílem naštvaně mrštil lahví o zem po další zmařené šanci na vítězství. I on si musí zvykat na to, že tým je na prvním místě. Tohle pravidlo bude v cyklistice čím dál platnější.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze