Všichni z české šermířské obce, která čítá na dva tisíce závodníků ze 42 klubů, jsou z vašeho úspěchu nadšeni. Vy také?
Samosebou, že jsem nadšený. Prošel jsem kvalifikací, z níž do pavouka postoupilo 120 šermířů. Pak jsem šestkrát vyhrál a prohrál až ve finále, které rozhodčí bohužel obrátil v můj neprospěch. Chtěl jsem ještě víc, ale třeba si to vyberu mezi dospělými - začátkem května mi bude dvacet a tím v juniorské kategorii končím. Jednou provždy.
Sašův čas teprve přijde, říká předsedaVýkony Alexandra Choupenitche na MS juniorů v Plovdivu nadchly předsedu svazu šermu Oldřicha Kubištu. "S jeho výkonností by bylo špatné, kdyby se vrátil bez medaile, ale on to dokázal. Předvedl úžasnou odolnost - ve čtvrtfinále prohrával s německým soupeřem už 3:8, přičemž se šermuje do patnácti, ale úžasnou vůlí to otočil. Už nejméně rok se na něj soupeři chystají, shánějí videozáznamy z jeho zápasů, ale zase jim to nebylo nic platné. Ve finále jej rozhodčí hodně poškodili, když přiřkli vítězství čínskému soupeři - anglický televizní komentátor dokonce řekl do vysílání, že tohle už nemá cenu komentovat. Myslím, že Sašův čas teprve přijde v kategorii dospělých, ale už teď je na jejich světovém žebříčku na 22. místě. Jako nejlepší junior, což tady strašně dlouho nebylo a v případě českého šermíře už vůbec ne," shrnul svazový šéf. |
Loni jste z MS juniorů přivezl bronz, z letoška máte titul juniorského mistra Evropy, ale už jste se prosadil i mezi seniory; na Světovém poháru v La Coruni jste byl druhý a na Grand Prix v Benátkách třetí. Kam tedy řadíte poslední úspěch?
V juniorské kategorii jednoznačně nejvýš, stříbro z mistrovství světa je fajn. Ale šermovat mezi dospělými, to už je úplně jiná kategorie a dostat se tam na stupně je pecka. Alespoň pro mě.
Narodil jste se v Brně, kam se rodiče přistěhovali z Běloruska. Nemělo by se vaše příjmení psát maličko jinak?
Ano, vlastně se jmenuju Šupenič, a tak mi všude říkají. To Choupenitch vzniklo tak, že když moji rodiče, operní zpěváci (otec je sólistou brněnské opery, maminka donedávna zpívala ve sboru - pozn. red.), začali cestovat po Evropě, úředníci jim zapsali do dokladů příjmení francouzskou transkripcí. A už nám to zůstalo! (směje se) Ale vypadá to zajímavě, ne? Myslím, že takhle se nikdo jiný nejmenuje, naše příjmení je světový unikát.
Loni jste maturoval na gymnáziu v Brně. Jak vám tam říkali?
Pro všechny jsem byl Saša nebo Alex, samozřejmě Šupenič. A v Itálii mi říkají Chupe čili Čupe.
Alexander Choupenitch
Alexander Choupenitch
Alexander Choupenitch
Loni v listopadu jste začal trénovat v Livornu. Proč vlastně?
Do Itálie jsem jezdil už dřív, ale vždycky jen tak na týden, něco to stojí. Ale teď už bydlím a trénuju v Livornu. Italové jsou vůbec nejlepší fleretisté, trenér se jmenuje Paolo Paoletti a je to špičkový světový kouč. Myslím, že mi to hodně prospívá, posunul jsem se i po fyzické stránce - máme totiž i atletického trenéra. Navíc je tam výborný sparing. Italští fleretisté vyhráli na olympiádě v Londýně soutěž družstev a dva kluci z toho týmu jsou se mnou v Livornu.
Jak se na váš pobyt v Livornu tváří čeští trenéři?
Pořád přece šermuju za Česko. V Livornu nenajdete žádného jiného zahraničního šermíře, je to mimořádná možnost a já ji využil. Spíš si naopak myslím, že všichni jsou rádi, že jsem tu šanci dostal.
Choupenitch by rád napodobil JurkuFleretista Alexandr Choupenitch evidentně hodlá oprášit slávu českého šermu, která už je poněkud zašlá. Juniorským mistrem světa se stal pouze kordista Jan Kubišta, nynější předseda svazu, v roce 1980, a v roce 1965 skončil fleretista Tomáš Olexa na MS juniorů třetí. Třetí místa na tomto šampionátu vyválčili ještě kordisté Zdeněk Tichý (1995) a Michal Čupr (2010), kteří se ale v mužích neprosadili. Největším úspěchem novodobé éry je zřejmě stříbro kordisty Jaroslava Jurky z MS v Barceloně 1985. "Chtěl bych se mu vyrovnat. Přinejmenším," říká Choupenitch. |
A nemrzí teď Bělorusy, že vlastně přišli o talent, který mohl proslavit jejich šerm?
Nepřišli přece o nic, když jsem se narodil v Brně, Bělorus jsem nikdy nebyl. Ale na závodech za mnou chodí a gratulují mi, fandí. Možná to cítí i tak, že na tom jistý podíl mají, když mám běloruské kořeny.
Nyní vás už čekají pouze závody v kategorii dospělých. Které jsou nejbližší?
Za deset dní poletím na asijské turné, které obnáší závod Světového poháru v Soulu a o týden později turnaj Grand Prix v Tokiu. Na konci května bude další Světový pohár v Havaně, v červnu mistrovství Evropy a na konci července mistrovství světa v Kazani.
Je velký rozdíl mezi turnajem Světového poháru a Grand Prix?
Docela ano, turnaj Grand Prix je lépe bodovaný, získané body se násobí jedenapůlkrát. Za první místo v podniku Světového poháru je 32 bodů, na GP osmačtyřicet.
Z českých šermířů závodil na olympijských hrách naposledy kordista Roman Ječmínek v Atlantě 1996, potom už se na hry nikdo neprobojoval. Přerušíte tu odmlku?
To doufám, účast v Riu je mým velkým cílem. Londýn mi v kvalifikaci unikl o jediný zásah, ale teď na to tolik nemyslím. Snažím se jít krok za krokem a soustředit se na nejbližší turnaj, Rio budu řešit až později.
