Tuzemský šerm, který pracuje s úplně jinými rozpočty než hokej, bude mít díky závodníkovi ze Sokola Brno pod pěti kruhy zastoupení po dlouhých dvaceti letech. Naposledy závodil kordista Roman Ječmínek v roce 1996 v Atlantě.
„Jsem z toho nadšený. A doufám, že nejenom já, ale i fanoušci šermu,“ soukal ze sebe 21letý sportovec, když ve čtvrtek večer dorazil domů. Pobyt v zahraničí se mu protáhl, po pondělním závodu v kubánské Havaně nestihl letadlo.
Účast v Riu si vyšermoval z redukovaného pořadí světového žebříčku. Evropa v něm měla pro jednotlivce vyhrazena dvě místa, brněnský rodák se kvalifikoval společně s Němcem Peterem Joppichem.
„Důležité bylo druhé místo na turnaji v Šanghaji a také mistrovství Evropy, kde jsem skončil desátý. V Havaně jsem se už jen snažil udržet nad čarou,“ prozrazuje mistr Evropy kadetů z roku 2011. Kalkulovat ale nechtěl. „Nemám spekulace rád. Člověk by měl dělat věci tak, jak je umí, a dát tomu maximum. Pak ho nemusí nic jiného zajímat,“ poznamenal.
Závodníkovi s běloruskými kořeny skončilo psychicky náročné období. O letenky do Ria se bil dlouho. „Celý předchozí rok jsem zvládal bez tlaku. Vůbec jsem na olympiádu nemyslel a užíval jsem si šermování. To se ale změnilo. Turnaje byly najednou vyrovnanější,“ konstatoval. „Objevili se kluci, kteří předtím neměli tak výborné výsledky. Proto také každý turnaj vyhrál někdo jiný.“
Když se Ječmínek oháněl kordem v Atlantě, byly Choupenitchovi čerstvě dva roky. Zatímco klukům, kteří začínali s hokejem, visel nad postelí Jágr nebo Hašek, brněnský rodák si musel zarostlou pěšinu teprve prošlapat, aby věděl, kudy vlastně jde. Pak zjistil, že ho nečeká snadná cesta.
„Jenže já šerm miluji. Naplňuje mě, že můžu motivovat další lidi. Třeba chtějí udělat něco, co u nás nikdy nikdo neudělal. Ale jde to iv naší malé zemi,“ zamyslel se fleretista, jenž přes rok trénuje hlavně v Itálii a Londýně. „Stačí, že člověk chce. Pokud tomu všechno podřídí, může se mu to povést.“
Úspěšnou kvalifikací do Ria si Choupenitch splnil sen. V budoucnu chce pokořit další cíle. Jaké jsou? „To si nechám pro sebe. Jak se říká – řekni bohu o svých plánech, abys ho rozesmál,“ vyhnul se jasné odpovědi. „Snažím se jít postupnými kroky. Nejprve jsem měl za cíl kvalifikovat se na olympiádu. Teď se chci pořádně připravit na světový pohár,“ řekl o akci, která se koná v polovině května v Petrohradě.
Jasno má v tom, co musí zlepšit. Je to koncentrace. „Asi je to tím, že jsem mladý. Při zápasech dávám pozor, ale není to taková pozornost, jakou bych do toho měl dát.“
A nejbližší program? Odepsat na všechny e-maily, které mu zahltily poštovní schránku. „Na Kubě není moc internet. Když jsem se teď přihlásil do pošty, vyvalil se na mě bezpočet zpráv. Musím se tím prokousat,“ zavelel.
