Při takových záběrech nejde jinak a každý musí Sereně sedmou wimbledonskou trofej přát. Ať by se její šňůra 22 grandslamových titulů, jíž vyrovnala rekord Steffi Grafové, mohla zdát jako nuda, ona si přízeň získá.
Laskavým vystupováním. A brilantní hrou.
Když má formu, jakou měla v Londýně (což je, uznejme, docela často), je prostě nepřemožitelná.
„Přijela jsem tentokrát s jinými pocity než do Melbourne, kde jsem si myslela, že hraju dobře, ale upřímně to tak nebylo. Věděla jsem, že musím být v klidu a hrát tenis, který hraju víc než dekádu,“ vysvětlovala, proč znovu uspěla.
V čem tkví její kouzlo?
Experti mají jasno. „Její podání je největší zbraní v historii ženského tenisu. Těsně následuje její vůle k vítězství,“ tvrdí John McEnroe.
Williamsová vyhrála ve finále proti Kerberové celkem 38 ze 43 míčků, které zahrála po prvním podání. K tomu se třináctkrát trefila tak nechytatelně, že z toho bylo eso. „Podávala dnes neuvěřitelně!“ divila se její soupeřka.
Američanka pak líčila: „Kvůli podmínkám jsem si řekla, že by bylo dobré, kdybych dobře servírovala, protože na kurtu bylo opravdu větrno.“
Kerberová přitom předváděla vynikající tenis. „Hrála skvěle, ale nestačilo to,“ glosovala výsledek jiná wimbledonská vítězka Lindsay Davenportová.
Němka se výborně pohybovala po kurtu a snažila se odvrátit palbu z druhé strany. Po zápase mohla hrdě pronést: „Nebyla jsem na kurtu do počtu.“
Jenže co se stalo, když za stavu 3:3 vydřela svůj jediný brejkbol v zápase?
Samozřejmě, Serena zahrála eso.
„Zkusila jsem všechno, ale nic nezabralo. Serena byla lepší,“ uznala Kerberová.
Duel se nepodobal tomu lednovému z finále v Melbourne, kde nervózní Serena hodně kazila a nakonec zarputilé blondýnce po třech setech podlehla.
Tentokrát byla perfektní.
Ve Wimbledonu si tak mohla konečně vychutnat aplaus za svůj rekordní 22. grandslamový titul.
Šťastně se zakřenila a řekla: „Měla jsem několik bezesných nocí. Teď je to vítězství ale mnohem sladší, když vím, jak jsem na něj musela makat.“
